Když jsem v září 2007 na víkendovém fyzikálním semináři Heuréka na Klvaňově gymnáziu v Kyjově zhlédl prezentaci libereckého IQ Parku od p. Valáška, byl jsem nadšen. Po návratu do školy jsem o tom řekl ve třídě 07D a ti s návštěvou souhlasili. Stejně tak i kolega Jiří Malát a Aleš Ryšavý, kteří můj nápad prezentovali ve svých třídách 07M a 07L. Pak už stačilo získat souhlas od vedení školy a mohli jsme se pustit do příprav exkurze. Vzhledem k tomu, že při cestě z Prahy do Liberce leží i Mladá Boleslav, v níž se nachází automobilový závod Škoda Auto i s muzeem, bylo rozhodnuto začlenit do naší exkurzní cesty i tento závod.

Přípravy se podařilo zrealizovat, a tak jsme mohli v úterý 8. 4. 2008 krátce po osmé vyrazit z Černého Mostu v Praze. Zatímco se studenti čtvrtých ročníků SPŠST Panská potili nad zadáním písemné maturitní zkoušky z Českého jazyka a literatury, my jsme uháněli dvěma autobusy do Mladé Boleslavi. Tam dorážíme krátce před devátou hodinou. Po lehčích zmatcích způsobených tím, že se v automobilce konal Škoda Day pro VIP návštěvníky (mezi něž nás chvíli také počítali ), zakupujeme lístky a naše prohlídka muzea a části závodu automobilky může začít.

Rozdělujeme se na dvě části: první pod vedením mým a Aleše Ryšavého nasedá opět do autobusu a vydává se se třemi sympatickými mladými dámami na exkurzní jízdu areálem továrny. Druhá skupina, vedená Pavlem Aronem a Jirkou Malátem, mezitím absolvuje prohlídku muzea.

Cestou do areálu automobilky získáváme základní informace o továrně od jedné z dam, která velmi plynně a jasně hovoří do palubního mikrofonu. Po výstupu u haly, v níž se kompletují převodovky do automobilů, zapínáme mikroporty, nasazujeme sluchátka, slečna vyndává z kapsy mikrofon a pokračuje ve výkladu. Úvodní povídání přímo v hale továrny nás uvede do problematiky a pak následuje procházka halou husím pochodem ve dvojicích po přesně vymezeném na podlaze namalovaném „chodníčku“. Během pochodu halou slečna dále pokračuje ve výkladu a upozorňuje na linky, roboty a další zajímavosti, kolem kterých procházíme. Dělníci a ostatní zaměstnanci naši přítomnost téměř nevnímají - pravděpodobně jsou na to, že jsou neustále pod dozorem návštěvníků, zvyklí.

Po krátkém přesunu autobusem znovu vystupujeme a jdeme se podívat na montážní linku. Tu sledujeme z vyvýšeného místa v hale, čímž máme linku jako na dlani. Práce u montážní linky, která se stále (sice pomalu, ale stále) sune dopředu, musí být velmi náročná zejména po psychické stránce. Dělat osm hodin pět dní v týdnu stále tutéž jednotvárnou práci, musí být duševně značně vyčerpávající. Ale všichni chceme jezdit v krásných nových nablýskaných auťácích, takže někdo je vyrobit musí … .

Po návratu do muzea předáme mikroporty se sluchátky (přes kontrolu slečen v recepci) druhé skupině. A spolu se slečnou Helenou následuje prohlídka muzea, které je věnováno historii založení firmy i pohnutkám, které k tomu pány Klementa a Laurina vedly. Po zhlédnutí filmu o historii vývoji automobilů v továrně následuje film o výrobě automobilů v místní továrně. A potom se už procházíme mezi nádhernými automobily. Od nejstarších modelů motorových kol a prvních automobilů se dostáváme k modelům pro běžné smrtelníky i k lehce opancéřovaným vozítkům, v nichž se vozili prominenti vlády v 70. a 80. letech minulého století. Nechybí ani slavný Upír z Feratu, jehož vlastnosti si filmaři došperkovali po svém. Jako třešinku na závěr nám Helena ukazuje vytuněný model, který se úspěšně zúčastnil řady závodů. Jeho cena je vážně „lidová“: 25 milionů korun .

Když se vrátí z exkurzní cesty po továrně i druhá skupina, vyrážíme společně dále. Čekají nás v IQ Parku v Liberci.

Přesně podle plánu (tj. krátce před jednou hodinou po poledni) přijíždíme k Centru Babylon, jehož součástí IQ Park je. Kupujeme lístky a vyrážíme na prohlídku velmi zajímavého centra, které je zatím v České republice osamoceno. Téměř ve třech patrech nabízí po vědě toužícím návštěvníkům velké množství exponátů z různých oblastí vědy a techniky.

Přízemí je věnováno klamům našich smyslů: mohli jsme zkusit poznat různé domácí i exotické druhy koření, podívat se „do nekonečna“ nebo si pohrát s řadou optických klamů. Cestou k vodním hrátkám je možnost vyzkoušet simulaci zemětřesení a nebo s pomocí mince vyzkoušet Keplerovy a Newtonovy zákony: stačí minci položit na startovací rampu a pak už jen sledovat její neúprosný pohyb do chřtánu černé díry. Velmi působivé!

Vodní hrátky nabízejí možnost postavit vodní kaskádu v podobě přehrad, vodních mlýnků a dalších rekvizit. Přebytečnou energii lze vybít u několika modelů pump a Archimedova šroubu, případně u exponátů, do kterých je nutné napumpovat nejdříve z hustilky vzduch. Kdo si užil vodních hrátek, může zamířit do labyrintu. Zrcadlové bludiště - to mají leckde. Místnost, která je tvořená tak, že neobsahuje žádný pravý úhel, už ale dává tušit, že se bude dít něco zajímavého. A po pár metrech to přišlo: procházka po labilní lávce přímo mezi hvězdami. Člověk se musel velmi soustředit, aby přesvědčil mozek, co se vlastně točí a co zůstává v klidu.

Ve druhém a třetím patře, které jsou propojeny nakloněnou rampou, si užívali všichni: někdo zkoušel vytvořit různé druhy mýdlových bublin (a jejich matematicko-fyzikálním popisem se nevzrušoval), jiný zkoušel svoji rovnováhu, sílu nebo trénoval mozkové závity u logických klamů. Nejoblíbenějším se stal patrně invalidní vozík, na němž jsme si mohli vyzkoušet, jaká úskalí musejí překonávat postižení spoluobčané. A věřte, že je to pěkná dřina se chtít jen tak povozit! V obležení také byla parabolická zvuková zrcadla nebo hrátky ve třetím patře.

Po prohlídce temné expozice s optickými hrátky a jevy jsme se ještě stavili v místním krámku a pak už mířili k autobusům.

Po krátkém rozjímání před autobusy nastupujeme a vyrážíme na Prahu. Na Černém Mostě u metra vystupujeme kolem půl páté.

Výlet za hranice všedních školních dnů se vydařil ! Velký dík patří i našim řidičům, které pro naši cestu zajistil Josef Hofman.

Atmosféru z exkurze přibližují fotografie.

© Jaroslav Reichl, 2008