Během exkurze, kterou pro učitele fyziky účastnící se semináře Heuréka v lednu 2012 připravila v České televizi Ing. Iveta Řenčová, jsme se domluvili, že bychom podobnou exkurzi uspořádali i pro zájemce ze třídy 09L. Studijní obor technického lycea je zaměřen na teoretické zvládnutí přírodních věd, a proto jsem chtěl, aby žáci viděli uplatnění některých principů v praxi. Navíc tak získají povědomí i o tom, jak jsou využity poplatky, které na provoz České televize platíme my všichni.

Vzhledem ke svému pracovnímu nasazení (práce v České televizi a externě v SPŠST Panská) jsme se s Ing. Řenčovou domluvili na středu 18. 4. 2012 v odpoledních hodinách. Zájemců ze třídy 09L bylo méně, než limit stanovený Ivetou Řenčovou, a proto jsem nabídl účast i žákům třídy 11L. Některé fyzikální zákony a jevy sice zatím neprobírali, ale říkal jsem si, že i tak by to mohlo být pro ně zajímavé.

Po skončení výuky tedy se mnou vyrazilo dalších 17 žáků, kteří se na exkurzi přihlásili. Bez problémů jsme dorazili před budovu České televize na Kavčích horách, kde už čekala Iveta Řenčová.

„Ahoj, nejdeme pozdě? Čekáš dlouho?“ ptám se na úvod.

„Ne, v pořádku. Chtěla jsem počkat venku, je krásně,“ vítá nás Iveta a po úvodním nástinu přibližně hodinového programu nás vede bludištěm chodeb do místnosti, kde si můžeme nechat bundy a batohy. Pak už vyrážíme na okružní cestu po zajímavých pracovištích České televize.

Jako první nás čeká oddělení digitalizace a barevných korekcí televizních pořadů. Základní informace a ukázku práce s příslušným programem nám podává Filip Šmejkal, absolvent SPSŠT Panská z roku 2007. Ukazuje nejen možnosti programu, pomocí kterého se upravuje natočený záznam, ale ve vedlejší místnosti nám předvádí i stroj za několik desítek milionů, na kterém se pořady digitalizují z filmového pásu. Ve vedlejším sále se pracuje na jednom z dílů pořadu Pošta pro tebe, který se také musí barevně vyvážit a zkontrolovat. Jen pár metrů odtud se pak kontroluje a restauruje digitalizovaný obraz (zbavuje se nečistot, špíny, šrámů způsobených popraskáním filmu, …). To, co naše oči neviděli, oči zkušeného korektora viděli hned.

Pak jsme se vydali k televizním studiím. Je velmi obtížné se do studia dostat, když se natáčí nějaký pořad. A pokud se nic nenatáčí není studio až tak moc akční … My jsme měli štěstí, že jsme viděli do jednoho studia při pauze během natáčení. Při změně záběru je nutné změnit nejen pozice kamery, ale také nastavit jinak světla, mikrofony, … Tato přestavba několik minut trvá a to jsme právě využili k nahlédnutí do studia.

„Takže tady vidíte studio, ve kterém se natáčí - tohle vypadá na Kouzelnou školku,“ pokračuje Iveta ve výkladu.

„To je Studio kamarád,“ nesouhlasí Michal Cihlář.

„Ano, opravuji se,“ usmívá se poťouchle Iveta, „to je natáčení Studia kamarád. Mají momentálně pauzu a přestavují techniku.“

Najednou se ozval klakson a pravidelný hluk motoru. Dveře do studia, u kterých jsme stáli, se začaly zavírat. Velmi pomalu, ale nekompromisně sjíždělo dolů odhadem několik stovek kilogramů plechu.

„Při natáčení musí být studio odhlučněné od běžného provozu,“ pokračuje dále Iveta a je slyšet i přes hluk zavírajících se dveří. „Všechna studia jsou postavená na pružinách - je to vlastně dům v domě … Otočte se - jede za vámi kamerový jeřáb.“

Otáčíme se a vidíme techniky převážející kamerový jeřáb. Ten se používá při různých koncertech nebo i ve hrané tvorbě pro natočení speciálních záběrů, při kterých kamera přejíždí nad scénou.

„Už vím, kam se půjdu schovat, kdyby přišel jaderný výbuch,“ usmívá se Honza Kahoun při cestě od studia. „Když to visí ve vzduchu, tak to musí přece něco vydržet, ne?“

Pak pokračujeme dále do dalšího studia a cestou míjíme kulisy, které jsou připraveny na natáčení jiných pořadů. Před vstupem do studia, které je už téměř prázdné a vyklízí se pro natáčení dalšího pořadu, se k nám přidává Adam Auersvald, který maturoval na SPŠST Panská v roce 2011. Povídáme si a přitom vnímáme výklad Ivety. Ve studiu hovoří o nezbytných věcech, které ke studiu patří a o možnosti virtuálního studia.

„Bohužel, virtuální studio je v budově zpravodajství, tam se nedostaneme,“ informuje nás Iveta. Virtuální studio je na první pohled velmi nudné: stěny a podlaha jsou potažené modrou nebo zelenou látkou a před nimi stojí moderátor. Ale právě díky tomuto uspořádání je možné z něho vysílat velmi zajímavé pořady. V režii studia se totiž do záběru snímaného kamerou klíčuje místo modrého nebo zeleného pozadí to, co si režisér přeje (statický obraz, běžící reportáž, titulky, …).

„Zkusíme se podívat do režie, jestli nás tam pustí,“ plánuje Iveta další postup. O několik pater výše je režie studia, ve kterém se natáčí Studio kamarád. Střihač nám ochotně ukazuje studio, jehož čelní stěna je tvořena monitory. Na základě obrazu, který se na ně promítá z kamer, pak střihač vybírá na pokyn režiséra ten správný záběr.

V oddělení digitalizace pořadů nás o několik minut později vítá paní Marie Vojtová. V tomto oddělení se digitalizují postupně všechny pořady, které Česká televize vyrobila. Od šedesátých let 20. století jich je v archívu přes 200000. Digitalizace je nutná proto, aby se pořady uchovaly i do budoucna, aby je bylo možné vysílat v současně nastavené kvalitě a aby je bylo vůbec na jakých strojích přehrát. Za dobu vysílání České televize se totiž změnilo několikrát záznamové médium - principem záznamu, rozlišením obrazu i velikostí samotného média.

„Kolik hodin má těch 200000 záznamů?“ ptám se užasle.

„To nevím, to nedokážu odhadnout,“ odpovídají shodně paní Vojtová i Iveta. „Jeden pořad může mít 10 sekund, minutu nebo třeba tři hodiny.“

„A jak rychle to jde?“ ptá se Iveta.

„Když jedeme na plno, tak za měsíc uděláme 200 hodin,“ usmívá se paní Vojtová a je nám jasné, že to není mnoho …

Posledním pracovištěm, kam se podíváme, je pracoviště vstupní kontroly. Každý pořad, který Česká televize získá ze zahraničí, musí projít vstupní kontrolou. Kontroluje se technický stav nahrávky, přítomnost všech ruchů, zvuků, … To, co chybí, je potřeba před vysíláním dodělat (dabing, někdy ruchy, výjimečně i hudba).

Pak už se vracíme zpátky pro naše věci a děkujeme Ivetě Řenčové za možnost prohlédnout si tato zajímavá pracoviště.

„Viděli jste asi tak pětinu toho, co v České televizi je k vidění. Práce je tady hodně a to nejen pro odborníky televizní, ale i pro IT specialisty a další,“ loučí se s námi Iveta.

Poděkujeme za skvělou hodinku a půl strávenou v prostorách České televize a odcházíme. Podle prvních reakcí při čekání na autobus se zdá, že jsou všichni zúčastnění spokojeni.

Děkujeme.

Návštěvu v České televizi přibližují fotografie.

Autor fotografií: Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 18. 4. 2012