V úterý 7. 1. 2014 vyrazili žáci tříd 11L a 11M SPŠST Panská pod vedením Kataríny Kovaľové a Jaroslava Reichla na exkurzi do Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Za přípravu exkurze děkujeme kolegovi Jiřímu Malátovi.

Dle plánu jsme vyrazili v 8:40 vlakem z Masarykova nádraží a po dvaceti minutách jízdy vystupovali na zastávce v Řeži. Od ÚJV nás dělilo několik set metrů - stačilo přejít most přes řeku Vltavu, obejít místní obchod s potravinami a už jsme stáli před vrátnicí ústavu. Tam na nás už čekala Jarmila Šučurová, která zajišťovala exkurzi ze strany ÚJV, a RNDr. Vladimír Wagner, CSc, který se stal naším průvodcem po areálu ústavu.

Po nutných administrativních úkonech, při kterých jsme získali kartičku návštěvníka ústavu, jsme se rozdělili na dvě skupiny. Obě skupiny postupně navštívili pracoviště spektroskopie a výzkumný reaktor LR0. V rámci pracoviště spektroskopie jsme pak ve třech skupinkách absolvovali výklad zdejších pracovníků o jejich práci. Na pracovišti probíhá několik činností a všechny jsou velmi zajímavé. Jednou z nich je spektroskopická analýza vzorků materiálů, které chtějí analyzovat zejména archeologové. A (dle slov našeho průvodce) s archeology není právě triviální interakce. To, co fyzikům z ÚJV připadá jako vzorek materiálu, který je nutno podrobit analýze (a tedy jej i mírně deformovat), je pro archeology vzácný nález (kterých dodávají k analýze desítky kusů z jednoho místa nálezu) s velmi atypickou patinou. A právě „patina“ (tj. vrstva špíny z místa nálezu a případná koroze) pak brání pečlivé analýze vzorku. Proto jsou fyzikové z tohoto pracoviště neustále nuceni volit kompromis mezi tím, co by jim přístroje umožnily měřit na kvalitním (tj. čistém a zabroušeném vzorku), a tím, co požadují archeologové (tj. zachování „patiny“).

Dalším zajímavým místem byla laboratoř, kde se zkoumají a vyvíjejí polovodičové detektory používané např. v CERNu. Když o jejich vlastnostech, které vycházejí z vlastností základního prvku používaného při jejich výrobě (tj. křemíku), Vladimír Wagner mluvil, bylo jasné, že žáci tříd 11L a 11M mají tento školní rok možnost tuto problematiku poznat ze všech stran. Návštěvou v ÚJV v Řeži získají představu, jak takový detektor vypadá, v polovině února na přednášce doc. Bochníčka z Brna získají představu, jak se čistý monokrystalický křemík používaný při výrobě detektorů vyrábí, a v květnu pak přímo v CERNu uvidí praktické použití těchto detektorů.

Po hodině, která uběhla velmi rychle, se naše dvě skupiny vyměnily. Odevzdali jsme tedy jeden zapůjčený dozimetr, který byl pro naši návštěvu nutný, zkontrolovali u vybraných z nás, zda nejsou kontaminováni, a vyrazili na druhé pracoviště.

V budově výzkumného reaktoru jsme vystoupali do třetího patra, oblékli si bílé pláště, podepsali prohlášení, že jsme zde dobrovolně a na vlastní nebezpečí (dívky i to, že nejsou těhotné), několik z nás si na plášť připevnilo kontrolní dozimetry a už jsme poslouchali našeho průvodce. Ten velmi pěkně, přehledně a přitom pochopitelně vysvětloval základní fyzikální principy činnosti jaderného reaktoru a popisoval nutné materiály (palivo, moderátor, regulační tyče, …). Pak jsme zamířili do samotné haly reaktoru, kde jsme měli možnost si prohlédnout model palivových tyčí srovnaných do daného geometrického tvaru. Tvar, do kterého se tyče mohou v reaktoru poskládat, je dán experimentem, který se právě v reaktoru proměřuje. Při stejném množství palivových tyčí je účinnost reaktoru daná právě geometrickým tvarem, do kterého jsou tyče vyrovnány (trojboký hranol, čtyřboký hranol, …). Nakonec jsme se podívali z výšky 8,5 metru na dno jaderného reaktoru.

„Nemusíte se bát,“ usmívá se náš průvodce. „Nemáme tu sice všechny kontrolní mechanismy, které musejí být v jaderné elektrárně, ale u nás to není nutné. Výkon reaktoru je podobný, jako je výkon rychlovarné konvice u vás doma - tj. 1 kW. I proto máme jaderné palivo v reaktoru bez nutnosti výměny už více než 30 let.“

Dříve než jsme opustili halu reaktoru, jsme odevzdali dozimetry (které i v tomto případě naměřili nulovou radiaci) a jeden z nás byl zkontrolován, zda není kontaminovaný.

„Nemyslete si, že přijdete za 30 let a budete si stěžovat, že kvůli návštěvě u nás máte rakovinu,“ varuje průvodce. „Průběh těchto měření se ukládá na disk počítače, takže za těch 30 let se na to podíváme a řekneme, že při vaší návštěvě bylo všechno v pořádku.“

V příjemné debatě o dalších zajímavých věcech týkajících se jaderného výzkumu a radioaktivity se přesouváme k vrátnici. Tam odevzdáváme návštěvnické karty a volným krokem přecházíme most přes Vltavu zpět na zastávku vlaku. Načasování nemohlo být lepší: za dvě minuty přijíždí vlak, který nás odváží zpět na Masarykovo nádraží v Praze.

Všichni, kteří nás provázeli a dělili se o své zkušenosti s prací v ÚJV v Řeži, byli velmi ochotní a ve svých proslovech k nám velmi fundovaní. Výklad bylo možné velmi snadno pochopit - a to i ty části, které žáci zatím v hodinách fyziky či chemie neprobírali. A to není běžné: řada velmi zkušených odborníků má problém vyjádřit se tak, aby jim žáci rozuměli. Tento problém ale zaměstnanci ÚJV Řež neměli.

Průběh exkurze zachycují fotografie.

Autor fotografií:

© Jaroslav Reichl, 7. 1. 2014