Dopoledne dokončuje Jirka Rameš povídání o standardním modelu a zodpovídá i řadu našich dotazů. Poté převezme taktovku (tedy vlastně ukazovátko) Vladimír Wagner, který přináší zprávu o chystaném detektoru ALICE. Ačkoliv je název zkratkové slovo (tak jako název experimentu ATLAS), nemůže Vladimír nevyužít podobnost s Alenkou anglického matematika a logika Lewise Carrolla (vlastním jménem Charles Ludwidge Dodgson). Alenčiným putováním Říší divů nejen Vladimír Wagner, ale i další fyzikové, připodobňují chování těžkých iontů, které se pro nezasvěcené chovají stejně „divně“ jako byl divný svět, do něhož se Alenka dostala.
Po přestávce na oběd vyhlašuje Mick středeční „bojovku“ v Ženevě - a jako porotce a soudce je nesmlouvavý; zadarmo nám nedá ani jeden bod. Nicméně nakonec se ukáže, že soutěž nemá ani vítězů ani poražených a že základní cíl byl splněn: pobavit se a poznat část Ženevy. Jako odměnu získáváme dar, který jako fyzikové zvlášť oceňujeme: snímky z prvních bublinových komor, které předcházely obřím urychlovačům a které pomáhaly fyzikům odkrývat skrytá tajemství přírody. Ačkoliv snímky prohlížíme velmi pečlivě, Nobelova cena nás nečeká: Higgsův boson, který by se měl objevit na velkých urychlovačích připravovaného LHC, na snímcích vážně není!
Závěrečné shrnutí patří Mickovi. Znovu zdůrazní základní myšlenky CERNu a jeho přínos vědě, společnosti, kultuře a národům a vyzve nás, abychom nezapomněli vyplnit dotazníky, které poslouží organizátorům při přípravě podobného týdne za rok.
Po večeři začíná závěrečný večírek, který po velmi nenápadném rozjezdu, během něhož se mluvilo o všeličems (škola, náš právě končící pobyt v CERNu, historky ze života, …), nás probudí k životu Mick. Přinese kytaru, rozdá zpěvníky a začíná hrát. V jeho podání tak zazní slavné písně Beatles, Simona a Garfunkela a dalších slavných interpretů. Českými písničkami (ale i českými verzemi slavných světových hitů) naopak Micka potěší Jirka Rameš, Jitka Klusáčková, Jirka Kvapil a Pavel Suk.