Dopoledne je věnováno ATLASu. Nejdříve Stanislav Němeček shrnuje základní teoretické znalosti a principy činnosti tohoto jedinečného detektoru, abychom byli dobře připravení na následující exkurzi.
Ta má dvě části: povrchovou a podpovrchovou. Na povrchu máme možnost lépe pochopit princip činnosti detektoru na základě obrázků a ukázek komponent použitých v samotném detektoru. Velmi zajímavý je pohled do jeskyně v hloubce zhruba 100 metrů pod povrchem, kde se detektor dokončuje. Díky výjimkám, které Mick Storr pro naši skupinu domluvil, se podíváme i tam. Na povrchu pak ještě nahlédneme do počítačového centra, které bude kontrolovat a zpracovávat data poskytované detektorem ATLAS. Centrum už pracuje, protože kontroluje správnou činnost jednotlivých komponent detektoru, které jsou již instalovány na svém místě, a zpracovávají se první data. Ta poskytuje tzv. kosmika, tedy kosmické záření přicházející na Zemi z vesmíru.
V hloubce 100 metrů pod povrchem fasujeme ochranné helmy a vyrážíme přímo k detektoru. Jsme tak blízko, jak jsou technici dokončující poslední úpravy detektoru a ladící všechny jeho detaily tak, aby mohl být detektor v průběhu roku 2008 spuštěn.
Pak k helmám dostaneme ještě pohotovostní dýchací přístroj, který, ačkoliv nehrozí žádné nebezpečí, musíme podle bezpečnostních pravidel mít, a vyrážíme do míst, kam se za pár dní dostanou pouze vybraní lidé. Ti se dostanou do míst, kterými jsme se měli možnost projít, pouze na základně pozitivního porovnání sítnice lidského oka s předem uloženým vzorem. Že by měl Dan Brown ve svých Andělech a démonech přece jen pravdu …
Procházka tunelem s urychlovacími, vychylovacími a fokusovacími sekcemi je úžasná. V doprovodu Vladislava Bendy se dozvídáme řadu detailů o montování jednotlivých částí urychlovače, jejich chlazení a testování. Zároveň si uvědomujeme, že se dostáváme do míst, kam nikdy žádný návštěvník nevstoupil a kam za několik dní po našem odjezdu nebudou smět ani technici či údržbáři!
Na odpoledne pro nás Mick připravil „bojovku“ v ulicích Ženevy, která má být zakončena slavnostní večeří v jednom ze Ženevských hotelů. Ačkoliv od hlavní brány CERNu vyjíždíme různými autobusy ve zhruba patnáctiminutových intervalech, průběžně se při procházce Ženevou potkáváme. Mickovy otázky, které jsou od Slovenského učitelského týdne přeloženy do slovenštiny, nás vedou zajímavými částmi Ženevy. Postupně procházíme kolem Ženevského nádraží, přes most Pont du Mont Blanc, náměstí Place Neuve s hudební konzervatoří, sochou generála Dufoura a bustou zakladatele Červeného kříže Henri Dunanta a kolem hradeb města se pomalu vracíme zpět k Ženevskému jezeru. Podle Mickových instrukcí se máme přeplavit na druhý břeh lodí. Vzhledem k tomu, že původní program pro slovenskou delegaci byl plánován na léto, je plavba na druhou stranu pro nás vyloučená. Jednak jsme v Ženevě mimo hlavní letní sezonu a lodě proto ještě nejezdí, a i kdyby jezdily, nevypluly by. Celou dobu, po kterou jsme procházeli městem, foukal velmi silný vítr, který na rozlehlé hladině jezera vytvořil nemalé vlny. Už jenom přejít přes most na druhou stranu vyžadovalo značné úsilí. Ale aspoň k něčemu cesta přes most byla: zjistili jsme, že tolikrát zanedbávaný odpor vzduchu ve fyzikálních úlohách, ve skutečnosti (tedy aspoň v tu středu na Ženevském mostě Pont du Mont Blanc) existuje.
Z nábřeží pak už jdeme přímo k hotelu Edelweiss, kde se koná slavnostní večeře. Již předem jsme si mohli vybrat ze tří nabízených jídel (sýrové fondue, kuřecí gulášek a zeleninový talíř), z nichž s převahou zvítězilo oblíbené švýcarské fondue.
O příjemnou atmosféru u večeře se staralo duo muzikantů, kteří hráli zejména místní skladby doprovázené tahací harmonikou a dalšími atypickými nástroji (dlouhá tuba připomínající zvukem fujaru tatranských bačů, zvonky, lžíce, pila, …). Dokonce nám i nabídli, že si s nimi můžeme zahrát, čehož někteří skutečně využili. A šlo nám to dobře!
Po večeři se rozproudila zábava: tanec, povídání u lahodného moku nebo jenom naslouchání historkám ostatních. Krátce před jedenáctou odcházeli poslední účastníci našeho zájezdu, aby stihli do půlnoci (do kdy platil celodenní lístek na ženevskou dopravu) dorazit zpět do areálu CERNu.