Studenti ze třídy 03K studují na naší škole obor technické lyceum, takže nemají příliš mnoho šancí dostat se do televizního studia. A nebo přímo do televize, aby zjistili, jak náročná, zodpovědná, přesná, vysoce odborná, … práce to je. Proto jsem domluvil s Ing. Ivetou Řenčovou a paní Helenou Fuchsovou exkurzi na pracoviště České televize. Iveta Řenčová učí na SPŠST Panská externě studenty oboru obrazová a zvuková technika prakticky to, co probírají studenti teoreticky s našimi stálými kantory. Paní Fuchsová vede v České televizi praxe studentů právě z obrazové a zvukové techniky.

Vzhledem k tomu, že jsou obě dámy zvyklé odpovídat na (občas :) velmi prapodivné dotazy studentů, souhlasili s tím, že nás po České televizi provedou … A tak jsme mohli ve středu 19. 4. 2006 krátce před půl třetí projít vstupní vrátnicí budovy, z níž vysílá naše veřejnoprávní televize …

"Proboha, vždyť jsi říkal, že vás bude tak 5!" zděsila se Iveta, která si pro nás na vrátnici přišla.

"Ale to jsem nikdy netvrdil. Říkal jsem, že nás bude kolem deseti," usmívám se a koukám na Viktora Adlera, Michala Brabce, Ondru Hofierku, Jardu Hroudu, Jakuba Jansu, Viktora Janovského, Davida Krupičku, Davida Lajperta, Dana Lukeše, Dádu Marušákovou, Jirku Matouška, Michala Phama a Ondru Pluhaře. Bylo nás tedy i se mnou 14! A to nás ještě na hlavním nádraží opustil Martin Všetička, který chtěl jít, ale kvůli práci na druhý den se rozhodl, že nepůjde. Škoda …

"No nevadí, snad to zvládneme," usmívá se už Iveta Řenčová. Ale úsměv z její tváře zmizí, když vidí ochotné slečny na vrátnici, které nemají radost z toho, že budou muset zapsat nás 14 do počítače, abychom prošli vrátnicí. Nakonec Iveta napíše náš seznam s číslem občanského průkazu na kus papíru (ten slečny našly!) a můžeme jít.

Za vrátnicí nás vítá věčně usměvavá paní Fuchsová, která nás odvádí do čtvrtého patra, kde naše prohlídka začíná. To ještě netušíme, že výškový rozdíl mezi přízemím a (minimálně) čtvrtým patrem zdoláme za ty necelé dvě hodiny, co jsme v České televizi byli, alespoň třikrát. Ale to není kritika - to je prostě holý fakt, když jsme chtěli vidět vše, co k vidění bylo možné!

Po základním seznámení s přístroji, které Česká televize používá na zápis kazet, se vydáváme do prvního studia, kde se natáčí patrně nějaká pohádka. Cestou nám Iveta střídavě s paní Fuchsovou vysvětlují taje televizní techniky a upozorňují na to, co ve studiu nebo pracovišti, kam právě míříme, uvidíme. V prvním studiu vidíme natáčení na dvě kamery, což znamená okamžitý střih pořizovaného záznamu. Ještě že je signál ze studia veden do jiné režie - alespoň vše můžeme detailně probrat …:

Dále pokračujeme do zvukové a obrazové režie studia, kde se točí Kouzelná školka. Na monitorech je vidět dekorace, ale ve studiu je právě přestávka. Proto ihned pokračujeme dolů do příslušného studia, abychom si prohlédli vše "na živo"! Ve studiu nám Iveta vysvětluje, jakou funkci má monitor, který ve studiu je, kde jsou větrací šachty, osvětlení, … U svého stolku se zatím v klidu baví s režisérem pořadu Tomáš Jurička (propůjčuje hlas jedné z loutek vystupujících v pořadu) a společně čekají na Magdu Reifovou, která pořad moderuje. Tu potkáváme za pár minut na chodbě před kantýnou.

V chodbě před odbavovacím pracovištěm prosí Iveta Ondru Hofierku a Jardu, aby zavřeli dveře, kterými jsme vstoupili. Nedaří se jim to. Jde jim pomoci Jakub Jansa, ale ani on to nezvládne. Až cestou zpět zjišťujeme, že dveře byly zablokovány elektronicky … No nic - machři se prostě poznají, když si nevšimnou nápisu, že mají zmáčknout červený čudlík …:!

Na odbavovacím pracoviště přivádíme naše průvodkyně asi k šílenství, protože naše dotazy nemají konce. Ale obě si pochvalují, že se ptáme na věci, které občas nejsou jasný ani studentům z obrazu a zvuku a nepovažují za nutné se na ně optat!

Z odbavovacího pracoviště procházíme kolem několika (snad desítek) střižen a jdeme se podívat do videotéky, která podle slov její vedoucí (a i odhadu Ivety) obsahuje asi 160000 pásků. Sledujeme výklad paní Fuchsové a Ivety o systému, jaký se používá ke kontrole pásků, k jejich ochraně před chátráním, … Pak obě dámy zariskovaly a ukázaly nám mazačku kazet! Na první pohled nenápadný přístroj, který ovšem (podle jejich slov) dokáže kazetu spolehlivě smazat během několika sekund.

"A co když se spletete?" zeptal se kdosi.

"To se stát nesmí!" rozhodně prohlašuje paní Fuchsová. Pak ale zmírňuje: "Šance, že se to stane, je 1 ku milionu!"

"Aha, takže se to už stalo …" usmívá se Ondra Pluhař. Naše průvodkyně to nekomentují …

Z videotéky pokračujeme do zvukového studia (tedy vlastně do zvukového domu), kde se momentálně nic nenatáčí. Cestou jsme informováni o různých vlastnostech filmového a televizního zvuku, o jeho natáčení, o vzniku ruchů, … V dabingovém studiu nám pak Iveta detailně vysvětluje, jak dabování filmu probíhá a jaké to přináší úskalí. Škoda, že jsme si to nemohli zkusit …! Ale i tak to bylo velmi zajímavé.

Vracíme se zpět pro odložené věci ve čtvrtém patře, loučíme se a děkujeme za přízeň, kterou nám obě dámy věnovaly! Odcházíme spokojeni, že o práci lidí nejen v České televizi víme rozhodně víc než před dvěma hodinami.

Děkujeme nejen našim průvodkyním, ale i těm, kteří nám umožnili nahlédnout do studií a dalších prostor ČT!

Příjemnou atmosféru, která během naší návštěvy v ČT panovala, dokumentují fotografie.

Autor fotografií: Jaroslav Reichl s laskavým svolením ČT Praha

© Jaroslav Reichl, 2006