Elixír do škol

Elixír do škol - 5. setkání

Ve čtvrtek 9. ledna 2014 se konalo v budově SPŠST Panská již páté setkání v rámci projektu Elixír do škol, který je podporován Nadací Depositum Bonum. Toto setkání, kterého se zúčastnilo 9 učitelů, bylo věnováno akustice a hrátkám se zvukem.

V úvodu jsem splnil domácí úkol, který jsem si z minulého setkání zadal. Tehdy jsem neukázal účastníkům jeden zajímavý experiment na téma tlak v kapalinách a plynech, protože před několika lety vyrobená pomůcka byla již značně zchátralá. Proto jsem během vánočních prázdnin vyrobil re-make pomůcky a v úvodu s ní potrápil účastníky. Na stole byla připravená v podobě tzv. black-boxu (v našem případě spíše white-boxu, protože pomůcka byla obalena papírem) a účastníci měli za úkol přijít na princip, jak „změnit vodu na víno“. Konstrukce, které účastníci navrhovali, byly fyzikálně správné a vystihovaly podstatu experimentu.

Po tomto úvodu jsme se vrhli na hrátky s akustikou. A to nejdříve tak, že si účastníci zkusili vyluštit čtyři křížovky obsahující pojmy právě z akustiky. Kromě několika výtek, které byly částečně způsobeny tím, že jsem křížovky generoval v programu Mathematica, se líbily a účastníci je chtěli získat pro další použití ve svých hodinách. A to i přes to, že se při luštění ozývaly výkřiky typu: „Jak tohle mám vědět? Co je ve středním a vnitřním uchu si už z biologie nepamatuju!“

Při luštění křížovek se ukázalo, že účastníkům není úplně jasná terminologie mezi jednotlivými druhy zvuku (jednoduché tóny, složené tóny, akordy, šumy). Takže jsme dále pokračovali tím, že jsme si jednotlivé zdroje zvuku přiblížili nejen teoreticky, ale s využitím programu SoundCard Scope, který je pro nekomerční použití k dispozici zdarma, také prakticky vyzkoušeli. Předem připravený program setkání s promyšleným uspořádáním experimentů se tím sice trošku zhroutil, ale základní orientace v používaných pojmech byla nutná.

Kromě programu SoundCard Scope jsme vlastnosti tónů demonstrovali pomocí apletu, ve kterém je možné měnit jednotlivé harmonické frekvence zastoupené v tónu a tento tón si nechávat průběžně přehrát.

Když jsme si názorně ukázali rázy (zázněje) a viděli jejich časový průběh, podívali jsme se na některé netradiční zdroje zvuku. Hrající skleničku mohli návštěvníci předvánoční Prahy vidět přímo v akci nedaleko Prašné brány, kde na skleničky do různých výšek naplněných vodou hrál pouliční umělec. V mém podání byl hudební zážitek nulový, ale mně šlo o fyzikální podstatu.

Po míčku rotujícím na provázku přišly na řadu dudy vyrobené z pytle na odpadky a tzv. husího krku (hadice, která se zazdívá do zdi a kterou se pak vedou elektrické rozvody). Vysvětlili jsme si příčinu vzniku zvuku v hadici a náhodou viděli i průběh zvuku generovaného hadicí. Od předchozích experimentů zůstal aktivní program SoudCard Scope a mikrofon položený na katedře průběh zvuku spolehlivě zaznamenal. Pak přišlo na řadu „zesilování zvuku“ rezonanční skříňkou ladičky a stetoskopem. Rozebrali jsme si a vysvětlili, že sloveso „zesilovat“ je v tomto případně velmi nevhodné a fyzikálně nesprávné. Hrátky s tibetskou mísou předznamenaly konec tohoto bloku setkání.

Poté jsme si názorně zobrazili skutečnost, že zvuk přenáší energii - jednoduchá pomůcka, o které jsem myslel, že je všeobecně známá, většinu účastníků nadchla.

Závěr setkání patřil hraní lidových písní na plastové trubky správné délky. Nápad někteří z účastníků znali od plzeňské Katky Lipertové, ale nikdy prý neměli možnost si zahrát. Tak jsme to napravili. Místo živého dirigenta jsme použili digitální náhradu: v software Mathematica jsem naprogramoval aplikaci, která postupně ukazuje (případně i volitelně přehrává) jednotlivé tóny vybrané písně. Tento tón pak zahrál ten účastník, který měl trubku znějící daným tónem. První písnička trošku nezněla, ale ty další už jsme zahráli skoro napoprvé bez chyby.

Podle úsměvů na tváři a slov díků se zdálo, že i akustické setkání se účastníkům líbilo.

Atmosféru ze setkání zachycují fotografie.

Autoři fotografií:

Martin Konečný

Edita Martoníková

Jaroslav Reichl