Elixír do škol

Elixír do škol - 3. setkání

Ve čtvrtek 12. 11. 2015 se konalo v učebně fyziky SPŠST Panská v budově v Malé Štupartské třetí setkání projektu Elixír do škol ve školním roce 2015/2016. Projekt zaměřený na zkvalitnění výuky fyziky zejména na základních školách je podporován Nadací Depositum Bonum. Třetí setkání bylo věnováno papírovým hrátkám.

V úvodu setkání jsem účastníky seznámil s novou „pomůckou“, kterou je možné si z balíčku pomůcek půjčit: s knihou Rande s fyzikou, jejímiž autory jsou režisér stejnojmenného pořadu natočeného pro Českou televizi Radomír Šofr a Zdeněk Drozd s Martinem Vlachem z pražské MFF UK.

„Na dnešek jsem si pro vás připravil několik papírových hraček a aktivit, které můžete použít ve výuce fyziky a možná i matematiky - zejména geometrie,“ říkám na úvod. „Jak víte, tak i v minulých letech jsem na listopad připravil takové odlehčené téma, abyste měli případně náplň na předvánoční hodiny. Budete tak mít měsíc na případnou přípravu pomůcek a materiálů.“

Šel jsem pro první pracovní materiál a cestou jsem poznamenal: „Dneska budete převážně pracovat vy a já budu jen pozorovat.“

Ozvalo se pár v dobrém míněných poznámek, že to není spravedlivé.

„No ale já jsem to zase vše připravoval,“ usmál jsem se. „Nápady nejsou všechny moje - některé aktivity jsou od Věry Bdinkové - Pejčochové, některé od Václava Piskače a něco jsem našel při brouzdání internetem.“

Postupně jsme v družné atmosféře, která při práci účastníků v učebně vládla, vyráběli:

model dráčka, pomocí kterého lze demonstrovat schopnost lidského mozku „vidět“ jiný objekt, než na který se dívá lidské oko;

model krychle, kterou dotvoří až lidské oko spolu s mozkem (optický klam založený na stejném principu jako model dráčka);

model vrtulníčku, který drží pohromadě bez lepení pouze s jednou kancelářskou sponkou;

model vrtulníčku, který je nutné po vystřižení slepit nebo použít také kancelářskou sponku. Oba vrtulníčky přitom velmi názorně demonstrují pohyb tělesa v přítomnosti odporové síly vzduchu;

model létadla, které jsme nejdříve vystřihli a slepili a po vyrobení další hračky (když lepidlo na létadle zaschlo) jsme jej vyzkoušeli;

skládanou hračku, která byla asi ze všech modelů nejnáročnější, ale zvládli jí nakonec všichni. Hračku lze využít pro trénink geometrické představivosti žáků (postup skládání lze též sledovat na videu - krátké s velmi rychlým závěrem nebo dlouhé s detailně popsaným závěrem skládání);

spojené kruhy, pomocí kterých lze demonstrovat pohyb tělesa v závislosti na velikosti třecí síly: na nakloněné rovině modelované běžným papírem se kruhy nepohybují, na nakloněné rovině modelované drsnějším papírem se kruhy plynule pohybují valivým pohybem a lze pak sledovat ne zcela pravidelnou trajektorii.

Ke každé hračce jsem průběžně komentoval její použití ve výuce, upozorňoval na případná úskalí, metodické nápady a podobně.

Poté jsme chvíli přemýšleli nad jedním trikem, který lze provést s papírem formátu A4 a obohatit tak výuku fyziky nebo matematiky netradiční aktivitou.

Před skončením setkání jsem účastníkům ještě nabídl ukázky her, které byly inspirovány televizními soutěžemi.

První hrou byl AZ kvíz. Účastníků jsem rozdal hrací karty, na kterých je zobrazeno herní pole složené z 28 šestiúhelníkových políček označených písmeny od A do Z. Pod nimi pak je vypsáno 28 otázek v náhodném pořadí, ale tak, že odpovědi na dané otázky začínají vždy jedním z písmen zobrazených v herním poli. Aby to nebylo tak jednoduché, jsou možné i různé „matoucí“ odpovědi - např. na otázku „Jak se jmenuje přístroj na měření tlaku?“ je nutné někdy odpovědět „manometr“ a někdy je správnou odpovědí „tlakoměr“. Okamžitě se rozproudila diskuse, že to není tak, jako v televizní soutěži, že by bylo vhodné mít otázky ve správném pořadí, že některé otázky jsou ze středoškolské a ne ze základoškolské fyziky, … To vše jsem uznával a akceptoval.

„Vzhledem k tomu, že na generování těch karet jsem si napsal program, tak to můžu přepsat tak, aby ty otázky byly ve stejném pořadí, v jakém jsou písmena na herním plánu. A pokud se to zdá složité - ano, učím na střední škole a u některých písmen byl problém vhodné otázky vymyslet. Pokud tedy budete chtít tuto aktivitu použít, tak mi pošlete vhodné otázky a já karty přegeneruji s vašimi otázkami,“ nabízím řešení.

Nakonec diskuse utichla a účastníci byli spokojeni s tím, co je. Kdyby si to ale rozmysleli, nabídka na změnu kartiček stále trvá …

Druhou opakovací aktivitou byla hra BINGO, která byla v devadesátých letech minulého století velmi populární. Jenže já jsem jí zmodifikoval tak, že se z herního plánu nevyškrtávají čísla, ale fyzikální pojmy. A to ještě tak, že vedoucí hry losuje kartičky, na kterých je zobrazen obrázek určitého fyzikálního děje nebo jevu, a hráčům nahlásí pouze název zobrazeného děje či jevu. Hráči pak mají za úkol najít příslušný obrázek na svém herním plánu a vyškrtnout jej. A opět jsou zde různé „matoucí“ jevy - zobrazení čočkou a rozptylkou, hydrostatický tlak a Pascalův zákon a další podobné jevy. Další pravidla pak závisejí na konkrétní skupině - zda bude odměněn ten, kdo správně vyškrtá první sloupec, řádek nebo úhlopříčku na svém herním plánu, nebo pouze ten, kdo první vyškrtá celý herní plán.

„Kromě fyzikálního BINGA mám připravené i matematické BINGO a sadu s obecnými obrázky,“ doplňuji na závěr.

Materiály k oběma aktivitám:

zadání AZ kvízu;

řešení AZ kvízu;

kartičky se zadáním hry BINGO s fyzikální, matematickou a obecnou tématikou;

herní plány hry BINGO s fyzikální, matematickou a obecnou tématikou;

Čas strávený dnešním setkáním opět rychle utekl, a tak jsme se začali loučit. Většinu ze skládaných hraček bylo možné rozložit tak, že se příslušné hračky vešly do sešitu nebo do diáře a nehrozilo tak jejich poničení cestou domů.

Průběh třetího setkání zobrazují fotografie.

Poděkování:

Věra Bdinková a Václav Piskač - za inspiraci;

Jakub Šerých - za ochotu při tisku papírových podkladů.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl