Elixír do škol - 5. setkání

Ve čtvrtek 14. 1. 2016 proběhlo v učebně fyziky SPŠST Panská v budově v Malé Štupartské páté setkání projektu Elixír do škol ve školním roce 2015/2016. Projekt zaměřený na zkvalitnění výuky fyziky zejména na základních školách je podporován Nadací Depositum Bonum. Toto setkání bylo věnováno fyzikálnímu popisu filmů, jejich natáčení, promítání a digitalizaci.

V úvodu setkání kolegyně Hana Zahrádková představila zajímavé programy rozšířené reality Quiver, které lze zdarma stáhnout z webových stránek výrobce.

„Musíte si ale ten web hlídat, protože se občas dostávají různé aplikace a obrázky do akce, a pak jsou zdarma, zatímco normálně jsou placené,“ doplňovala své ukázky na svém tabletu.

Poté představila dvě aplikace:

Základem jsou vytištěné tzv. markery, které se pomocí tabletu načtou a příslušná aplikace pak zobrazí daný objekt (vesmírnou sondu, krychlovou nádobu plnou chloru, model ptáka v barvách, ve kterých byl nakreslen na papíře, model vybuchující sopky či interaktivní model buňky) prostorově; pomocí pohybů tabletu lze pak objekt prohlížet z různých stran a v různých detailech.

„Na základní školy a zejména pro první stupeň, kde občas supluju, je to ideální. Dětem se to líbí a je pak škoda, že mám pouze jeden tablet. Takže chvíli trvá, než se u mého vystřídají, aby si zobrazily své vybarvené buňky, ptáky, sopky a další,“ dodává kolegyně Zahrádková.

Daniela Kalistová pak navazuje informací o interaktivních přednáškách, kterých se zúčastňovala se svými třídami na průmyslové škole v Kladně.

Po přibližně půlhodinovém úvodu jsme přistoupili k tématu dnešního setkání.

„Téma dnešního setkání jsem nezvolil náhodně,“ začínám na úvod. „Důvody jsou dva. Prvním je to, že na příští setkání mám domluveno s kolegou Janeckým, že nás provede studiem v naší druhé budově školy a ukáže zajímavosti a techniku používanou přímo k natáčení televizních pořadů nebo filmů. Druhým důvodem je to, že toto téma je stále aktuální, neboť můžete stále slýchat o nových pohádkách či filmech, které byly digitalizovány či restaurovány. Tak abyste jako fyzikáři věděli, co to znamená, jaké obtíže jsou s tím spojené a mohli případně do výuky zařazovat konkrétní praktické aplikace probíraných fyzikálních jevů.“

Po krátké diskusi, zda se sejdeme příští měsíc přímo před hlavní budovou školy nebo půjdeme z Malé Štupartské, kam všichni trefí, společně, pokračuji dál.

„Mám základní informace připraveny v prezentaci, z níž vedou odkazy na příslušné stránky Encyklopedie fyziky, kde je daná problematika více vysvětlena,“ upřesňuji a pouštíme se do základního seznámení s pojmy.

Pojmy hlavní kameraman a typy střihů používaných při zpracování zejména televizních pořadů projdeme snadno, dokonce Edita Martoníková napovídá. Byla totiž v lednu 2012 v rámci seminářů Heuréky na exkurzi v České televizi, kde jsme tyto pojmy zmiňovali. Problém nastal, když jsem začal vysvětlovat, jak se na první pohled komplikovaně natáčí zvuk k televizním pořadům a filmům.

„Důvod toho, že se nahrávají dialogy zvlášť, ruchy zvlášť - tedy vrzání bot při chůzi, otevírání dveří, šustění vody ve sprše a další - a hudba zvlášť, je prostý. Kdyby byly tyto zvuky zaznamenány najednou, nebylo by možné je rozdělit v kině nebo doma v domácím kině do různých reproduktorů, aby vznikl vjem prostorového zvuku.“

Jakmile jsem zmínil práci zvukaře, rozproudila se diskuse nad prací zvukařů. Asi po dvaceti minutách vypjaté diskuse jsme pokračovali dále a já doufal, že účastníci setkání nemají v probíraných a vysvětlovaných pojmech díky přerušování příliš velký zmatek.

„Nedílnou součástí objektivů televizních kamer jsou také barvodělící soustavy, které rozdělují světlo dopadající do objektivu na tři základní barevné složky; ty se pak zpracovávají dále. Systém barvodělících soustav se postupně vyvíjel od polopropustných zrcadel, přes systém hranolů a elektronek až k moderním technologiím. Jednou z nich je také technologie DMD, která je využívána v DLP projektorech,“ končím základní povídání, které jsem průběžně prokládal obrázky a schématy.

„Rozdělit bílé světlo na jednotlivé barevné složky dokážeme udělat fyzikálně pomocí hranolu, v přírodě tento rozklad vidíme na kapkách vody při vzniku duhy. Já se pokusím provést rozklad světla mechanicky,“ usmívám se a beru do rukou vrtačku. V jejím sklíčidle mám upnutou šablonu. Kromě toho budu potřebovat ještě dataprojektor typu DLP. Ten není připojen k počítači, proto projektor na tabuli nezobrazuje bílý obraz ale namodralý obraz. Pro účely demonstrace při časovém skluzu, který máme, to ale bude postačovat. Roztočením šablony před objektivem projektoru se na tabuli objeví barevné kruhové výseče, které jsou obarveny základními RGB barvami.

Vysvětlujeme princip činnosti dataprojektoru, abychom pochopili právě zobrazený fyzikální jev.

„Na úvod jsme mluvili o zvuku,“ říkám se strachem, aby se nerozproudila znovu předchozí diskuse, „ale neřekli jsme si, jak byl zvuk na film zaznamenáván. To probereme nyní,“ pokračuji dále. Pak postupně procházíme jednotlivé typy záznamu zvuku:

Jednotlivé typy optického záznamu zvuku ukazuji účastníkům setkání na konkrétním filmovém materiálu, kde je při detailním pohledu záznam zvuku jasně patrný.

Na závěr setkání, které se tentokráte o pár minut protáhlo, ve stručnosti seznamuji účastníky s metodami digitalizace filmů a případnými úskalími, které musejí tvůrci a technici při tomto zpracování filmového materiálu řešit.

Po páté hodině se loučíme a těšíme se na viděnou za měsíc.

Průběh setkání zobrazují fotografie.

Autorka fotografií:

Martina Kotibová

© Jaroslav Reichl, 16. 1. 2016