Zlatý Ámos 2016

Předehra

V prosinci roku 2015 za mnou přišli žáci třídy 13L SPŠST Panská s tím, že mě chtějí nominovat do ankety Zlatý Ámos, jejíž 23. ročník byl před několika měsíci zahájen. Vzhledem k tomu, že jsem se příliš nebránil, rozjeli podpisovou akci ve všech třídách, kde učím. Pro přihlášení kandidáta je zapotřebí 100 podpisů žáků. Krátce před koncem kalendářního roku pak odesílá David Bielický nejen přihlášku, ale také další propozice nutné pro přihlášení do ankety: fotografii a popis společného zážitku, který jsme někdy zažili.

Regionální kolo

„Dostavte se, prosím, na regionální kolo ankety Zlatý Ámos, které se koná v úterý 2. 2. 2016 v budově Senátu České republiky. Jako doprovod vezměte s sebou žáky, kteří Vás představí porotě.“ Výstižné znění mailu, který přišel přibližně v polovině ledna 2016. Předtím jsem ovšem musel zodpovědět několik otázek, které organizátoři elektronicky zaslali. Ovšem na každou otázku bylo vyčleněno maximálně 250 znaků, což není příliš mnoho! A žádný formulář, který by znaky počítal, ale hezky pěkně při psaní kontrolovat v textovém editoru počet znaků.

Vzhledem k tomu, že mě přihlásili žáci právě třídy 13L, oslovil jsem předsedu třídy, aby vybral ty, kdo se mnou půjdou. David vybral sám sebe a Jakuba Tomaidese. Souhlasil jsem a ptal jsem, zda budeme připravovat nějaké vystoupení či show. David řekl, ať to nechám na nich. Dva dny před konáním regionálního kola mi oznámil, že žádnou prezentaci chystat nebudou, že mě prostě představí - jak jako učitele, tak jako člověka.

Když jsme přišli to úterý do budovy Senátu, zjistili jsme, že tam jsou samí kolegové a kolegyně ze základních škol. Ze střední školy jsme byli pouze dva.

Ředitel Zlatého Ámose PaedDr. Slávek Hrzal nás přivítal a vyzval nás všechny, ať si na úvod zazpíváme spolu s porotou hymnu Zlatého Ámose. Podívali jsme se s kluky na sebe - o hymně jsme vážně neslyšeli. Podle nenápadných pohledů po ostatních nominovaných jsme zjistili, že nejsme sami. Po představení jednotlivých kandidátů ankety vylosoval David pořadí, kdy předstoupíme před porotu. Vzhledem k tomu, že jsme měli dost času, využili jsme ho k prohlídce budovy Senátu, kterou organizátoři nabídli. A byli jsme rádi, že jsme šli - kdy jindy se do takových prostor podíváme!

Když jsme se vrátili, začali kluci propadat depresím, když viděli, jak se žáci ostatních učitelů převlékají do kostýmů, zkoušejí hru na hudební nástroje, vytahují malířské stojany a barvy, nacvičují choreografii různých tanců, …

„My nic takového nemáme,“ děsili se.

„A čemu to vadí? Tak budeme originální, no,“ uklidňuju je.

Před porotou jsou kluci už klidnější, i když trému trošku mají. Porotě ale referují o mě dobře a v klidu, pohotově odpovídají na otázky členů poroty. Pak se porota ptá i mě. Vše se nese ve velmi příjemné atmosféře. Asi po deseti minutách odcházíme od poroty a čekáme na výsledky.

„To je jasné, na postup to bude,“ hýří optimismem kluci. A skutečně: verdikt poroty to potvrzuje. Postupuji do semifinále. Certifikát o účasti a o postupu do semifinále nám předává senátor Zdeněk Škromach.

Semifinále

Ve čtvrtek 3. 3. 2016 se konalo semifinále. Bylo to sice v době jarních prázdnin, ale to nevadilo. Alespoň nebylo nutné za mě ve škole suplovat. Další kolo ankety hostila budova MŠMT v Praze. Na semifinále mě žáci měli vybavit třemi předměty (nebo fotografiemi předmětů, osob či zvířat), které reprezentují vztah mezi mnou a jimi. Současně mi žáci měli podat vysvětlení, proč mi dávají právě tyto předměty. Třída 13L řekla, ať si vezmu:

svůj fotoaparát - díky němu jsme se více poznali v jejich prvním ročníku, kdy jsem byl s nimi na sportovním kurzu a při různých sportovních aktivitách jsem je fotil;

obrázek tramvaje v mraveništi, který vyrobil David Bielický a který byl vzpomínkou na velmi netradiční odpověď nejmenovaného žáka třídy 13L na dotaz v prvním ročníku: Jak si představíš hmotný bod? Uveď konkrétní příklad.;

Davidem sepsaný seznam mých „oblíbených“ slov (vteřina, jakoby, váha, …).

Jen jsem přišel do Zrcadlového sálu MŠMT, byl jsem vyzván, ať začnu pracovat na prvním úkolu: napsat krátký vtipný dopis pro rodiče na jedno ze tří témat. Témata mi osobně přišla velmi zvláštní, skoro až trapná, která lehce znevažovala práci učitele. Ale jedno jsem si nakonec vybral a krátkou zprávu napsal.

Pak jsme po jednom chodili před porotu, kde jsme měli přečíst napsanou zprávu pro rodiče a ukázat a popsat tři předměty od žáků. Mezitím jsme si se všemi semifinalisty povídali o všem možném, abychom ukrátili čas. Krátce před druhou hodinou odpoledne přišla porota v čele s doktorem Janem Cimickým a vyhlásila výsledky. Do finále jsem nepostoupil. Na jednu stranu mi to nevadilo, na druhou stranu jsem si říkal, jak asi porota hodnotí, když hodnotí neporovnatelné - učitele (a práce žáků) od prvního stupně základních škol až po učitele středních škol. Říkal jsem si, že mám oficiality za sebou, ale mýlil jsem se.

Finále

„Partner ankety ČEZ Vás zvolil Zlatým Ámosem fyzikářem 2016. Korunován budete na finále ankety a další den na kantorském bále.“ Velmi příjemné překvapení po přečtení mailu! Takže mě čekají další oficiality - tentokráte v pátek 18. 3. 2016 odpoledne v hotelu Olšanka v Praze. Připravovat už nemusím nic, soutěžit už nebudu. V doprovodu Davida Bielického a Jirky Budila vyrážíme proto v příslušný pátek do hotelu Olšanka.

Celá akce začíná tiskovou konferencí, na které jsou představeni finalisté a již známí Ámosové jednotlivých aprobačních předmětů, které jsou podporovány různými institucemi. Kromě Ámose fyzikáře, bude korunován ještě Ámos chemikář, matematikář a češtinář.

Krátce po druhé hodině odpoledne začíná v kongresovém sále hotelu Olšanka, který je plný někdy až nelidského křiku žáků finalistů, finále ankety Zlatý Ámos. Finále je živě vysíláno Českou televizí na jejích webových stránkách. Zahájení finále se ujme ředitel ankety Slávek Hrzal a ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová, která přišla na pódium spolu se svou dcerou. Pak už se mohou finalisté pustit do vlastně nultého úkolu, který pro ně připravil moderátor programu: měli za úkol složit kostky, z nichž bylo možné složit minimálně dva různé obrazy, tak, aby výsledný obraz představoval symbol celé ankety. Po chvíli se dílo zdařilo. Poté už následovaly čtyři připravené úkoly:

představení sebe sama během jedné minuty;

minutová vyučovací hodina aprobačního předmětu;

tři otázky pro finalistu a pro jeho žáka (aniž by předem tušili jaké) na téma osobnost finalisty; porota pak hodnotila shodu odpovědí žáka a finalisty;

volná disciplína, v níž se mají učitel a jeho žáci představit publiku.

Mezi jednotlivými disciplínami jsou vyhlašováni aprobační Ámosové:

Zlatý Ámos češtinář - vyhlašuje ministryně školství a stává se jím Barbora Schneiderová ze ZŠ a MŠ Žalany;

Zlatý Ámos chemikář - vyhlašuje zástupce Unipetrolu a stává se jím Miroslav Pražienka z PORG Praha;

Zlatý Ámos fyzikář - vyhlašuje David Novák z Nadace ČEZ a stává se jím Jaroslav Reichl ze SPŠST Panská Praha;

Zlatý Ámos matematikář - vyhlašuje ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a stává se jím Ondřej Machů z Gymnázia Christiana Dopplera v Praze.

Po skončení soutěžních úkolů jsou vyhlášeny další dvě kategorie ankety:

Ámos Sympaťák - vyhlašuje Karla Tondlová z Týdeníku školství a stává se jím Michal Pospíšil ze ZŠ Přerov;

Dětský Ámos - vyhlašuje dětská porota složená ze zástupců žáků finalistů a stává se jím Alena Michálková ze ZŠ a MŠ Černovice.

Po krátké poradě poroty ankety přicházejí její předseda Jan Cimický, ředitel ankety Slávek Hrzal a ministryně školství Kateřina Valachová a vyhlašují Zlatého Ámose 2016: stává se jím Jan Flídr ze ZŠ Dvůr Králové nad Labem.

Kantorský bál a poslední dojmy

Součástí ankety je vyhlašování vítězů na Kantorském bále, který se konal hned v sobotu 19. 3. 2016 v Národním domě na Smíchově. Mezi finalisty i oceněními vládla velmi přátelská atmosféra, proto čas do 20:15, kdy jsme všichni nastupovali na parket, uběhl velmi rychle. Všichni finalisté i držitelé jednotlivých Ámosů byli představeni všem přítomným v sále a všem ještě jednou gratulovali významní partneři a spolupracovníci ankety.

Mezi gratulanty byl i předseda poroty Jan Cimický následován další porotkyní Annou Čurdovou. Když mi gratulovali, tak se oba tvářili velmi smutně a Jan Cimický několikrát zopakoval, jak byl výběr v semifinále těžký, ale že chtěl, abych postoupil do finále.

„Děkuji, ale nic se neděje. Plně to chápu a nezlobím se,“ usmívám se.

„Ale mě to mrzí,“ pokýval smutně hlavou pan Cimický.

„Já obdivuju, že vás delegovali puberťáci,“ usmívá se Anna Čurdová, když mi gratuluje. „Na té základní škole je to takové jiné, žáci a učitelé jsou si blíže, ale na střední škole už mají žáci přeci jen jiné zájmy. A o to víc, jsem příjemně překvapená. Nemluvě o tom, jak byli vaši kluci skvělí. Takoví se vidí málokdy. Pozdravujte je.“

A to měli David s Jakubem před vystoupením před porotou v regionálním kole, kde je paní Čurdová viděla, trému a děsili se, že nemáme připravenou žádnou show jako ostatní.

„Děkuji, rád vyřídím. Byli se mnou i včera na finále.“

„Já vím, já je viděla,“ dodává paní Čurdová. Do vysvětlování, že Jakub byl tou dobou na fyzikální akci a v doprovodu byl tedy místo něj Jirka Budil, jsem se už nepouštěl.

Navíc až v tu sobotu večer jsem zjistil, že jsem byl jediný z finalistů a oceněných, koho nenominovala vlastní třída (třída, jejíž třídním nominovaný učitel je), ale třída „cizí“. Mohlo by se zdát, že k „cizím“ třídám může být učitel laskavější, když nemusí řešit omluvenky, stížnosti ostatních učitelů na chování žáků, … , nicméně i třída 13L, která nominaci ve škole zrealizovala, zná, jaké to je, když s nimi řeším třídnické záležitosti (omluvenky, maléry, uvolňování z výuky, …).

Postup soutěží zobrazují fotografie:

regionální kolo;

semifinále;

finále.

Autoři fotografií:

David Bielický (třída 13L);

Jiří Budil (třída 13L);

Jaroslav Reichl;

Jakub Tomaides (třída 13L);

organizátoři ankety.