Elixír do škol - 8. setkání

Ve čtvrtek 6. 4. 2017 proběhlo v prostorách SPŠST Panská v Malé Štupartské osmé setkání projektu Elixír do škol ve školním roce 2016/2017. Projekt zaměřený na zkvalitnění výuky fyziky zejména na základních školách je podporován Nadací Depositum Bonum. Setkání, kterého se zúčastnilo sedm účastníků, bylo věnováno fyzikálním hračkám.

„Co to máš tady v kabinetu?“ ptali se účastníci na konci minulého setkání, když šli mýt hrnky od čaje a od kávy.

„To je Rubensova trubice, kterou vyrobil jeden můj žák,“ říkám.

„Jé, a ukážeš nám to v chodu?“

„No já ne, nechci mu to zničit, ale pokud budete chtít,“ kladu celkem zbytečnou podmínku, „pozvu ho na příště, aby nám to ukázal.“

Proto dubnové setkání začalo tím, že Jakub Dvořák, žák třídy 15M SPŠST Panská, odskočil z hodiny deskriptivní geometrie o patro výš do učebny fyziky za učiteli fyziky, aby jim předvedl svůj výrobek.

„Jakub si to sestrojil jen tak, aniž by ho do toho někdo nutil,“ dodávám, když Jakuba představuji. „A jen tak pro zajímavost: jeho učitelkou fyziky na základní škole byla Irena Dvořáková a na prvním stupni chodil na fyzikální kroužek k Věrce Koudelkové.“ Všichni zúčastnění obě dámy (když ne osobně, tak alespoň z mailové korespondence) znají.

Pak už se slova ujímá Jakub a velmi kultivovaným projevem přednese základní fyzikální podstatu Rubensovy trubice, která vizualizuje vznik stojatého vlnění pomocí různě vysokého plamene hořícího plynu. Účastníci semináře (mezi nimiž opět převažují dámy) vše pečlivě sledují, řada z nich přes obrazovky svých iVěcí, na které si experiment natáčejí.

„Zkusíme i to, co jsme zkoušeli na hodině, když jsi předváděl experiment spolužákům?“ ptám se Jakuba.

Ten se jen usměje a začne odmontovávat reproduktor. Já si téměř lehám na katedru a do membrány trubice se snažím hlasitě vydat vhodný tón. Jakub mě koriguje, zda má být tón vyšší nebo nižší. Podařilo se! Stejně tak se podařilo Jakubovi vybudit stojaté vlny pomocí ladičky.

Když pak Jakub zodpoví všechny dotazy, vrací se zpět na výuku a my pokračujeme dalším programem.

„Dříve, než si vyrobíme vlastníma rukama několik fyzikálních hraček, ukážu jeden typ hodin,“ říkám a z kabinetu přináším hodiny, na kterých čas ukazují tři kuličky držící na ciferníku magnetickou silou. Všem se hodiny líbí a musím donést i krabici, v níž jsem je dostal, aby si mohli všichni opsat nebo nafotit název a výrobce pro pozdější snadnější hledání na internetu.

„První hračkou, kterou si vyrobíme,“ říkám, když se všichni pokochají hodinami, „bude imitace mého poslušného šátku.“ Šátek přitom ukazuji. Drží pěkně poslušně na napnuté niti a na můj pokyn po ní sjede dolů. Jak všichni velmi rychle vydedukují, před sjezdem šátku jsem nit mírně povolil. Po chvílí společného bádání a dohadování máme řešení: podstatou je třecí síla působící mezi nití a „něčím vhodným“. Tím „vhodným“ tělesem je obyčejná pružinka do propisovací tužky. Vzhledem k tomu, že tolik pružinek nemám, vyrobí si je účastníci setkání z měděného drátku sami. Místo šátku pak použijeme krabičky od kinder-vajíček.

V tvůrčí atmosféře všichni pracovali, u toho jsme stihli probírat aktuální problémy českého školství - od inkluze, přes ministerské pobídky přezdívané familiárně šablony až k aktuálním problémům ve třídách zúčastněných učitelů. Pak už se učebnou ozývá jásot nad tím, že hračka funguje tak, jak má.

„To zkusím nabídnout deváťákům, kteří po přijímačkách už odmítnou cokoliv dělat,“ ozve se z několika stran.

Pak se přesouváme ke druhé hračce. Ta slouží k demonstraci proudění vzduchu, v němž se udrží malý míček. Proudění vzduchu je realizováno ústy a k míčku přiváděno brčkem. Samo brčko je pak ukryto v malovaném modelu zvířátka z tužšího papíru.

Soňa Bednářová byla při výrobě velmi žádaná, neboť její zvířátko okopírovali téměř všichni, protože se všem líbilo.

„Poslední hračka je trošku náročnější, ale zvládneme jí,“ motivuji před další výrobou účastníky setkání. „Bude to tzv. Jacobův žebřík.“

Potom ukazuji, jak mnou ne příliš zdatně vyrobenou papírovou verzi, tak verzi sestrojenou z kroužků na klíče. Ta zaujme výrazně více, takže v mezičasech při výrobě papírové verze si s klíčovou verzí rád pohraje téměř každý.

První část výroby - kreslení předlohy na dva proužky papíru - trvalo poměrně dlouho, protože se účastníci snažili nakreslit opravdu pečlivé obrázky. Tedy poté, co vymysleli, co budou kreslit!

Ve druhé fázi bylo nutné nakreslený obraz rozstřihnout (v našem případě) na čtyři díly, ty si z rubu očíslovat a neztratit přehled o orientaci toho kterého dílu.

„Budete potřebovat dvě plus jednu stuhu,“ říkám a začínám stuhy odstřihovat. „Doporučuji mít dvě jedné barvy a třetí další barvy,“ vysvětluji. Po krátkém dohadování, kdo si vezme jakou barvu, začínám distribuovat stuhy. Vlivem mé hloupé chyby dostal každý skoro trojnásobek délky stuhy, než ve skutečnosti potřeboval. Ale tak nevadí - zkusíme vymyslet na příští rok nějaké hrátky se stuhami!

„Třetí fáze je nejnáročnější, takže k tomu pustím video,“ říkám a pouštím videonávod, který pak postupně pouštím po několika sekundách, aby všichni stíhali lepit a přehýbat stuhy.

Krátce před pátou hodinou mají všichni vyrobený svůj Jacobův žebřík. Jsem rád, že jsme zvládli i tuto poměrně složitou hračku vyrobit bez problémů!

Videonávody na výrobu hraček:

Průběh setkání je zobrazen na fotografiích.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 8. 4. 2017