Festival fyzikálnych filmov 2016

V průběhu školního roku 2015/2016 jsem seznámil žáky tříd 15A a 15M SPŠST Panská s několika soutěžemi zaměřenými na fyziku. Mezi nimi byly i soutěže spočívají v natočení krátkého filmu s fyzikální tématikou (nejlépe průběh nějakého experimentu) a zaslání organizátorům soutěže.

Do tohoto úkolu se velmi nadšeně vrhla téměř polovina poloviční třídy 15A. Začátkem prosince 2015 natočili sérii několika experimentů inspirovaných experimenty z hodin fyziky a z tradičního Fyzikálního cirkusu. Myšlenka žáků byla taková, že během vánočních prázdnin video sestříhají, následně k tomu napíší komentář a připraví k publikování. Po jistých problémech bylo video sestřiženo a připraveno k publikování až v době, kdy bylo možné jej zaslat pouze do mezinárodní soutěže Festival fyzikálnych filmov do Bratislavy. Pomohl jsem klukům s vyplněním nezbytných formulářů a František Budinský video za celou partu do Bratislavy poslal.

Ve třídě 15M o natáčení videa dlouho přemýšlel Jakub Dvořák. Ale nechával vše na poslední chvíli, takže zaslání svého videa málem ani včas nestihl. A to by byla škoda! Ve videu totiž popisuje postup výroby, princip činnosti a ukazuje funkci Teslova transformátoru. Jedná se o přístroj, který má být původně připojen ke zdroji napětí 4,5 V, ale po Kubově vylepšení je stavěn na 12 V.

Filmy byly tedy odeslány a čekali jsme, jak vše dopadne.

„Pane učiteli, postoupili jsme do finále v Bratislavě,“ přiřítil se za mnou Fanda Budinský ze třídy 15A jeden podvečer na sportovním kurzu, kde byli společně třídy 15A, 15D a 15M. Jeho nadšení bylo až nakažlivé.

„Tak to je super, gratuluji,“ zareagoval jsem a poslal mail vedení školy se žádostí o souhlas na finále do Bratislavy vyjet.

Několik dní jsem pak vyřizoval ve škole (ze sportovního kurzu mailem) formality, požádal jsem Spolek rodičů fungující při škole o finanční příspěvek na konání akce a počítal s tím, že v pátek 27. 5. jedeme do Bratislavy na finále. Fanda zatím sehnal jízdenky na vlak. Byli jsme tedy připraveni.

V pátek 27. 5. 2016 proto vyrážíme v 5:50 vlakem z Prahy hlavního nádraží do Bratislavy. Ze třídy 15A jedou Fanda Budinský, Matyáš Grézl, Ondřej Moucha a Vojta Šetina, ze třídy 15M Jakub Dvořák. Cesta má podle jízdního řádu trvat 4 hodiny, a proto jsou kluci vybavení notebookem a filmy. Bez jakýchkoliv problémů přijíždíme do Bratislavy přesně podle jízdního řádu.

Před nádražím zakoupíme v automatu lístek na autobus a za pár minut se už vezeme. Třetí zastávku vystupujeme a do kina Klap, ve kterém se finále koná, to máme asi tři minuty chůze.

Program v kině je už v plném proudu. Finále je pojato tak, že se promítne 40 do finále nominovaných filmů (z celkových padesáti přihlášených). Odpoledne pak odborná porota (složená z fyzikářů i odborníků na tvorbu filmů) vyhlásí v každé ze tří kategorií vítěze. Kategorie této soutěže jsou:

Krátce po půl jedenácté začíná s mírným zpožděním druhý blok promítání. Hned na úvod se promítá film Fyzika v kuchyni natočený žáky třídy 15A. Následují další více či méně kvalitní videa, o nichž pak diskutujeme o přestávce a hlavně v soukromí na obědě.

Během přestávky prohodíme pár slov s organizátory.

„Dali jsme vás až na druhý blok, abyste to stihli,“ usmívá se jeden z nich.

„Děkujeme, to víte - cesta z Prahy trvá 4 hodiny,“ vysvětluji.

„My víme, naše kolegyně to jela včera. Ale pořád je to kratší doba, než z Košic,“ dodává usměvavý chlapík.

Pak si chvíli povídáme s jeho kolegyní o možnostech propagace nejen této soutěže mezi středoškoláky. Slečna je z Prahy (do Bratislavy jezdí za přítelem), tak zná možnosti jak českého, tak slovenského školství.

„Snažila jsem se propagovat tuhle soutěž na více místech, ale nějak nevím, zda to bylo úspěšné.“

„Zkuste nějaké oficiální akce pro učitele fyziky - leták přímo do ruky nebo osobní pozvánka je vždy lepší,“ navrhuji. „Ale také je možné, že jsou jak žáci, tak jejich učitelé přehlceni. Soutěží, které navazují na výuku, je totiž už poměrně dost,“ uzavírám mírně pesimisticky na závěr. Slečna s tím souhlasí.

Pak se vracíme zpět do sálu a shlédneme dalších 10 filmů. V tomto bloku je promítnut i film Jakuba Dvořáka. Na závěr bloku následují informace o pauze na oběd a pozvánka organizátorů na fyzikální přednášku po obědě.

„Chceme jít na tu přednášku?“ ptají se kluci venku před budovou.

„Záleží na vás - já nemusím,“ odpovídám.

„To je fajn, protože bychom si měli dát oběd a to za necelou hodinu nestihneme,“ odhaduje Fanda. A vzhledem k tomu, že jsme se celou cestu do Bratislavy těšili na typické slovenské halušky s brynzou, je jasné, že se pokusíme sehnat k obědu právě je.

„Fando, veď nás,“ velím Fandovi, který v Bratislavě už několikrát byl, a tak se zde vyzná.

Restauraci, kde jsme ukojili svojí chuť na halušky, jsme našli. I halušky jsme si dali. Jako zákusek završujeme kulinářské zážitky vedle u stánku zmrzlinou. Cestou zpět jsme se ještě stavili se v samoobsluze pro pití a poté už míříme zpět do kina Klap. Stihli jsme dokonce i část fyzikální přednášky.

Závěrečný blok byl sice kratší, než byly dopolední bloky, ale vlivem velmi horkého vzduchu bylo poměrně těžké udržet pozornost.

Krátce po třetí hodině odpolední začalo vyhlašování vítězů. Zástupce poroty doc. Peter Bokes vždy vyhlásil z každé kategorie tři nejlepší a až poté řekl, kdo z nominovaných získává první cenu. Pro nás bylo vyhlašování obzvlášť napínavé, protože kategorie středních škol byla až na závěr.

Vítěze prvních dvou kategorií už známe a přichází nominace kategorie střední školy. A mezi nominovanými je ohlášen i film Jakuba Dvořáka. Nakláníme se k němu a gratulujeme mu.

„A zbývá vyhlásit vítěze poslední kategorie,“ soustředíme se na každé slovo porotce. „A tím se stává Jakub Dvořák s filmem Teslův transformátor.“

Jakub nevěří svým uším, ale velmi rychle se probírá z krátkého šoku a jde směrem na pódium. Tam přebírá ceny: diplom, předplatné Československého časopisu pro fyziku, pamětní desku a symbolický šek na 150 euro.

Následuje nezbytné fotografování - a to jak na pódiu, tak následně i v předsálí promítacího sálu. Organizátoři řeší s Jakubem ještě některé formality a pak se vydáváme z kina ven.

Kluci ze třídy 15A Jakubovi gratulují, ale Fanda je hodně naštvaný. Čekal, že jejich film bude minimálně mezi prvními třemi nominovanými filmy. Bylo by to fajn, ale nevyšlo to.

„I tak je to úspěch, že jste se dostali až sem,“ uklidňuji ho. „A když si uvědomím, jaké byly po Vánocích trable se střihem toho filmu, tak buďme rádi, že se to podařilo dotáhnout do konce. Příští rok to můžeme zkusit znovu.“

Postupně se Fanda uklidňuje a vede nás na Bratislavský hrad. Tam chvíli posedíme v zahradě, prohlédneme si výhled na ne právě čistý Dunaj a farmu větrných elektráren v dáli a pak pokračujeme dále. Do odjezdu vlaku zbývá ještě asi hodina a půl, a proto scházíme opět do starého města. Tam se volně procházíme. Když zahlédneme v dáli logo americké firmy sestávající ze žlutého pramene na v originále červeném, ale zde na černém pozadí, nemůžeme odolat. Je třeba zjistit, jak se liší tato světová firma v Čechách a na Slovensku.

Krátce před šestou hodinou nastupujeme do tramvaje a za necelých deset minut jsme na hlavním nádraží. Ale ouha! Nás vlak má zpoždění 35 minut. Toto zpoždění během dalšího čekání naroste až na 55 minut. Když konečně vlak přijíždí do stanice, chápeme proč. Souprava je tažena dvěma lokomotivami, takže jedna je evidentně porouchaná.

„Tak to je v háji,“ lamentuje Fanda. „Tahle mašina jede jen 120 kilometrů v hodině, zatímco ta původní zvládá těch 160 kilometrů v hodině, které může jet na těch nových tratích. To se nám cesta protáhne.“

„Třeba lokomotivu vymění,“ dávám Fandovi naději.

Vzhledem k tomu, že Fanda sedí v předem rezervovaném kupé u okénka a navíc je vlak v zatáčce, vidí dobře na lokomotivu. „Jo, máte pravdu, vyměnili jí,“ hlásí už trošku uklidněn.

Naše naděje, že na zhruba 650kilometrové vzdálenosti mezi Prahou a Bratislavou stihne vlak zpoždění trošku snížit, se ukázala jako lichá. Do Prahy jsme přijeli se zpožděním asi 75 minut oproti pravidelnému jízdnímu řádu.

Cesta na bratislavské finále se podařila. Byla sice dlouhá a konci během čekání na vlak i trošku unavující, ale stála za to. Jakubovi Dvořákovi patří velká gratulace, kluci třídy 15A mají alespoň motivaci do dalšího snažení!

Průběh finále je zobrazen na fotografiích.

Poděkování:

Autor fotografií:

© Jaroslav Reichl, 29. 5. 2016