Elixír do škol - 8. setkání

Ve čtvrtek 5. 5. 2018 proběhlo v prostorách SPŠST Panská v Malé Štupartské poslední setkání projektu Elixír do škol ve školním roce 2017/2018. Projekt zaměřený na zkvalitnění výuky fyziky zejména na základních školách je podporován organizací Elixír do škol z. ú.. Setkání, kterého se zúčastnilo sedm účastníků, bylo znovu na přání účastníků věnováno výrobě fyzikálních hraček.

Úvod setkání plynule pokračoval debatou, která začala před začátkem setkání: historky o opravování písemek, o zkoušení žáků, o stížnostech rodičů, o rodičích, kteří nakonec uznají, že učitel měl pravdu a chtěl žáka něco naučit, … Ačkoliv to nebylo téma našeho setkání, i tento druh uvolnění je pro učitele důležitý. Minimálně proto, aby věděl, že není v podobné situaci sám, ale že stejné problémy řeší i kolegové z jiných škol.

Potom jsme se ale vrhli na první hračku, kterou jsem měl pro účastníky připravenou, aby si jí mohli sami vyrobit.

„Jedná se o jednoduchou hračku, kterou můžete použít jako optický klam, ale také jako demonstraci vzniku plynulého obrazu v kině nebo televizi,“ říkám na úvod a rozdávám účastníkům setkání obrázek. Ten je třeba vystřihnout, přehnout na polovinu a v polovině získaného menšího obrázku vlepit špejli.

„Já to znám ale s jiným motivem,“ sděluje Edita Martoníková.

„Super. Já jsem použil tento. Shlédnul jsem několik dílů seriálu, než jsem našel Boba i Bobka v takové pozici, aby je bylo možné vykopírovat k sobě,“ odpovídám. „Po vystřižení bude možná nutné obrysy postaviček obtáhnout černou tužkou nebo fixou, aby byly lépe vidět,“ dodávám svou zkušenost s vyrobenou hračkou.

I během stříhání a lepení neustále pokračuje družný hovor o škole, o zážitcích se žáky, …

„Jé, to je super,“ ozve se najednou: první hračky jsou vyrobené a vyzkoušené. „Je sice nutné najít správnou polohu, jak se na obrázek dívat, ale je to vidět krásně!“

„Znovu říkám, že tuhle pomůcku můžete předřadit výkladu o principu činnosti promítacích strojů, sledování filmů v kině, základních principech televize a podobně,“ znovu opakuji možnosti využití právě vyrobené pomůcky v hodinách. Na dotazy účastníků setkání pak vysvětluji základní rozdíl mezi klasickými (CRT) monitory a moderními (např. LCD) monitory.

Po krátké vsuvce o počítání množství ingrediencí nutných na oběd pro 40 žáků školy pokračujeme dále.

„Další hračka je spíše taková ptákovinka, oddychovka, ale lze jí použít i k zopakování fyziky netradičním způsobem,“ říkám a ukazuji skládačku, kterou znám od Věry Bdinkové (Pejčochové).

Rozdávám připravené šablony, které je třeba vystřihnout, slepit a poté si poznačit správné umístění jednotlivých částí tří obrázků z každé strany. Všichni se pustili do stříhání a lepení za vyprávění dalších historek ze života školy.

„To je zbytečné mít ty šablony dvě,“ namítá Renata Ottová. Stačila by jedna, a pak získat jednotlivé čtverce na druhé straně pouhým přeložím podle čar z první strany.“

„Určitě by to tak šlo. Jak si to pak při vlastním použití uděláte, je na vás,“ usmívám se. „Já jsem chtěl, abyste měli k dispozici tahák, podle kterého bude možné po přeložení nakreslit těch šest obrázků.“

Když mají účastníci vystřiženo, slepeno a přeloženo, začínají skládat jednotlivé předem stejně očíslované čtverce k sobě tak, aby mohli zakreslit obrázky.

„Já nemůžu dát k sobě dvojky!“ „Dvojky jsou v pohodě, horší jsou pětky!“ „Ty šestky fakt nejdou dát k sobě!“ začíná se ozývat učebnou. Postupně se ale daří dostat všechny stejně očíslované čtverce bez porušení papíru k sobě. Buď si účastníci pomohli navzájem, nebo zavolali na pomoc mě. Nakonec měli všichni skládačku se šesti obrázky hotovou.

„A místo obrázků si tam pro žáky můžete dát jednotky na procvičení převodů, nebo jednoduché stroje - konkrétní zařízení, jeho schéma, výpočet a typ stroje. To už je ale na vás, jak si s tím poradíte,“ uzavírám práci se skládačkou.

Po další krátké diskusi, která se jako pověstná červená nit táhla dnešním celým setkáním, jsme se pustili do další hračky. Nejdříve jsem ukázal svou poslušnou roličku na katedře. Rolička se valila směrem ke mně, ode mě i se mohla po stole smýkat. A vše záviselo na tom, pod jakým úhlem jsem táhl za provázek, který byl navinut na roličce od toaletního papíru; na podstavách roličky pak byly přilepeny dva kruhy z kartonu.

„Ale výroba z roliček od toaletního papíru nebude příliš hygienická,“ ozvala se žertem Edita Martoníková. „Někomu to na nějakém semináři zakázali.“

„V tom případě se mějte krásně a užijte si léto,“ říkám s úsměvem a uklízím z igelitové tašky již vyndané pomůcky.

„Nééé, my to chceme vyrobit,“ ozve se sborem z učebny.

„Podle testů, které se dělaly, je nejvíce bakterií na klávesnici počítače a na displejích telefonu,“ říká s úsměvem Olga Doležalová. Souhlasím, i já jsem výsledky tohoto výzkumu někde viděl.

Rozdávám tedy papírové roličky.

„Dávám vám ty klasické, jsou silnější a lépe se na ně bude lepit ten kruh z kartonu,“ říkám a ty roličky, které jsou údajně rozpustné, dávám stranou.

„Viděli jste, jak se to krásně rozpouští,“ hrne se Edita Martoníková ke katedře. Na poslední chvíli zabráním rozpouštění v hrnku na kávu a půjčuji jí akvárium.

„To tvrdí papírny, ale lidé z vodárny mluví úplně jinak,“ říkám a spolu s Karlem Martínkem vyprávíme Editě o reportáži vysílané v televizi. Zaměstnanec vodáren si stěžoval, jak právě tyto zdánlivě dobře rozpustné roličky ucpávají filtry. To Editu neodradí od toho, aby předvedla, jak rychle se rolička rozpouští a jak krásný nehomogenní šlem z toho vzniká.

Po tomto fyzikálně-chemicko-ekologickém intermezzu můžeme přistoupit k výrobě slíbené hračky. Jediné, co musejí účastníci udělat, je vystřihnout dva kruhy, které jsem předem narýsoval na karton, a přilepit je k roličce. Mezitím připravím pro každého cca 3 metry provázku.

„A ten provázek tam máme přichytit jak?“ ptá se Jana Maxová.

„Já ho tam přilepila,“ odpovídá Soňa Bednářová.

„Dal jsem vám ho tři metry, takže jej ani přilepovat netřeba, bude držet třením sám. Ale je to na vás,“ říkám svůj názor i já.

Když mají všichni vyrobeno, položím zákeřný dotaz, zda všichni vědí, jak vyrobená hračka funguje. Hrobové ticho naznačuje, že ne. Proto kreslím na tabuli tři situace pro smýkání roličky po podložce, pro pohyb směrem k experimentátorovi a pro pohyb od něj.

„Bylo to pěkné, ale budeme mít problém hračky odnést domů, aniž bychom je rozbily v tašce,“ konstatují na závěr některé dámy. Tak snad se jim podaří hračky dovést bez poničení.

Pak se už loučíme a přejeme si krásné léto, protože končí poslední setkání školního roku 2017/2018.

Materiály pro další použití účastníky setkání:

Průběh setkání je zobrazen na fotografiích.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 4. 5. 2018