Aby děti škola bavila

Na čtvrtek 6. 9. 2018 jsem byl pozván dramaturgyní Českého rozhlasu do pořadu Káva o čtvrté na téma Aby děti škola bavila. Spolu se mnou byl pozván i kolega Lukáš Lis, který učí na základní škole v Soběslavi angličtinu a češtinu. Společnou vlastností nás obou byla úspěšná účast v anketě Zlatý Ámos, i když jsme se každý zúčastnil jiného ročníku.

Adrenalin pro mě nebyla návštěva rozhlasu a živé vysílání, ve kterém budu odpovídat na dotazy moderátorky, ale dostat se včas do budovy rozhlasu. Zejména někteří žáci čtvrtých ročníků SPŠST Panská měli radost, protože jsem jim jednu hodinu přesunul na další týden. Do budovy rozhlasu jsem pak rychlou chůzí z budovy školy nedaleko Staroměstského náměstí došel za 25 minut.

Už v předsálí studia jsem pochopil, že s kolegou Lisem jsme naladěni na stejnou vlnu, co se týče přístupu k žákům, ke GDPR a dalším školním tématům. Po příjemném přivítání s moderátorkou pořadu Patricií Strouhalovou jsme usedli do pohodlných křesel ve studiu a začali si povídat. O životě, o škole, … a dalších tématech. Natolik jsme byli s kolegou zodpovědní, že jakmile se rozsvítilo červené světlo, zmlkli jsme a přenechali slovo moderátorce. Živá diskuse a příjemná pohoda pak pokračovala nejen během vstupů určených pro posluchače, ale i v době, kdy posluchači slyšeli písničky nebo reklamní sdělení. Ač je Patricie velmi zkušená moderátorka, po některých pauzách vyplněných pro posluchače písničkami měla co dělat nepokračovat ve smíchu, který se studiem nesl.

V okamžiku, kdy se pak začala s posluchači loučit, jsme se s kolegou Lisem po sobě podívali a jakmile červené světlo ve studiu zhaslo, téměř současně jsme prohlásili: „To už byla hodina???“

„Ano, byla. Pánové, já vám děkuji. Ta hodina s vámi byla strašně příjemná. Kdybyste viděli, jak občas hypnotizuji ty hodiny, aby se hnuly rychleji, když tu mám hosty, se kterými není taková pohoda jako s vámi!“ odpověděla Patricie.

Velmi podobně se vyjádřila i dramaturgyně pořadu Helena Hilmerová, která se po skončení vysílání přišla s námi rozloučit.

„Docela nás mrzelo, že jsme neslyšeli, co jste probírali v době, kdy se hrály písničky,“ komentovala asistentka, která nás odvážela výtahem k recepci. Je jen škoda, že Lukáš Lis přijel do Prahy autem a jel tedy výtahem až do garáží rozhlasu. Nestihli jsme tak probrat poslední historky …

Záznam pořadu (39 minut, 36 MB) byl získán z archívu Českého rozhlasu.