Regionální seminář Heuréky 23. - 25. 11. 2007

Přišel podzim a s ním i další kolo regionálních seminářů Heuréky. Ten podzimní, který se konal ve dnech 23. - 25. 11. 2007 na detašovaném pracovišti SPŠST Panská v Praze, byl na téma Fyzika a moderní technologie. Když bylo téma vymyšleno, navrženo a schváleno vedením Heuréky ?, začaly vznikat první nápady na náplň semináře. Asi dva měsíce před vlastním konáním semináře, jsem oslovil kolegu Ing. Jakuba Šerých, zda by neměl chuť, čas a náladu říci učitelům fyziky něco na téma GPS, přenos signálu, … Jakub souhlasil a začal se velmi intenzivně připravovat na své vystoupení na semináři. Ne že by to potřeboval!!! Je nadšenec nejen do všeho, co souvisí s počítači, telefony, přenosem signálu, …., ale chtěl si vše připravit tak, aby nebyly žádné problémy.

Za ty dva měsíce, kdy o konání semináře věděl, jsme si vyměnili několik desítek mailů, v nichž se Jakub postupně ptal, co všechno učitelé fyziky skousnou a snesou.

„Nemůžu předpokládat, že všichni fyzikáři jsou stejný nadšenci jako ty!“ zdůvodňoval svoje dotazy. Uklidnil jsem ho, že někteří účastníci seminářů jsou na tom ještě výrazně hůř (nebo líp ) než já!

„A můžu si dovolit chtít, aby počítali něco z teorie relativity?“ ptal se nejistě Jakub.

„No jasně, že jo,“ odpovídal jsem! „Když se jim to nebude líbit, tak maximálně odejdou vedle na kafe a přijdou, až budeš dělat jiného … !“

„Aha - takže to necháš na mě?“ ujistil se naposledy Jakub a když jsem mu dal souhlas, tak se už dál neptal.

Týden před vlastním konání semináře ho přepadly bacily, ale statečně s nimi bojoval tak, aby mohl v sobotu ráno na seminář přijít.

Někteří z nás se sjeli už v pátek večer: dorazila delegace z Moravy (částečně na „inspekční cestu“, částečně pod vlivem mailu, který jsem rozeslal jak „svým“ stálým účastníkům, tak i Ireně Koudelkové, která jej poslala dále) ve složení Mirek Burda, Vlasta Havránek a Vašek Pazdera. Z jihu Čech dorazil Jirka Vinter. Po úvodním probrání nezbytných školních věcí (systém zápisu známek, čtvrtletní a jiné porady ve škole, systém hlášení známek studentům ve čtvrtletí a i stále „populárnější“ ŠVP ) si vyžádala Moravská sekce semináře exkurzi po kabinetu fyziky. Otevřel jsem tedy skříně s pomůckami a ukázal, co máme, upozornil na to, co nemáme, společně jsme si posteskli nad finanční nedostupností učebních pomůcek, … a přitom si vyměňovali zkušenosti s používáním daného typu pomůcky, s dalšími nápady a vylepšeními stávajících pomůcek nebo experimentů.

Jirka Vinter mezitím hledal na internetu kešky, které lze hledat pomocí GPS. Některé z nich našel i v blízkosti školy a měl choutky zapnout GPSku a vyrazit do ulic. Nikomu z nás se ale do temné a hlavně relativně chladné noci nechtělo. Proto jsme se rozhodli, že půjdeme spát, abychom byli čerství na Jakubovu zítřejší přednášku.

Ráno jsme posnídali a než stihli uklidit zbytky od snídaně, přišel Jakub a začal vybalovat svoje propriety.

„Potřebuješ s něčím pomoct?“ ptám se Jakuba.

„Zatím ne, pak jenom vyrobíme ten držák na džipsinu, abychom jí mohli vystrčit z okna,“ usmívá se Jakub a vybaluje nádobíčko.

Mezitím přichází SMSka od Standy Gottwalda: „Zapomněl jsem dokumenty ve škole, jedu pro ně, ale asi nestihnu dojet včas. Je sobota a jezdí to mizerně! Oddal začátek!“ Vzhledem k tomu, že měl Jakub několik plně naložených zavazadel, dorazil Standa naprosto včas - ještě předtím, než jsme vybalili vše, co Jakub přinesl s sebou.

Z dřevěných tyčí sestrojíme držák na GPS, tu na něj přigumičkujeme a držák vystrčíme z okna. Na podruhé vymyslíme optimální řešení, při kterém bude GPS relativně v bezpečí a přitom okno bude moci zůstat zavřené. Bude ty původně plánované dvě až tři hodiny Jakubovy exhibice vysílat přes „modrozubku“ data o satelitech do notebooku u okna.

Mezi tím dorazí ještě Zdeněk Polák a Mirka Maňásková, a tak Jakub může začít.

„To jsem zíral: dal si Coldrex a za chvíli se dostal do varu a už jen povídal a předváděl! Klobouk dolů!“ komentoval Jakubovo počítání Standa večer, když odcházel domů. A skutečně: Jakub, kterého se bacily odmítaly pustit, si občas dal vitamínovou bombu, ale jakmile viděl, že nás to zajímá, tak neznal soucit ! A dlužno říci, že jeho povídání bylo velmi zajímavé a poučné. Na první pohled některé věci vypadaly jako velmi velký úkrok stranou, ale po chvíli jsme zjistili, že to s problematikou velmi úzce souvisí a ten úkrok stranou byl více než užitečný!

Věděl jsem, že Jakub je schopen o GPSkách povídat mnoho hodin, ale na druhou stranu nebyl přeci jen ve své kůži (bacily se pořád, mrchy, držely)! Počítal jsem, že vydrží povídat tak tři, možná čtyři hodiny. To jsem se mýlil! S asi půlhodinovou pauzou na oběd vydržel povídat 7 hodin v kuse!!! A navíc všechny materiály dal účastníkům semináře k dispozici.

Byl velmi zklamaný, když experiment, který chtěl ukázat jako zlatý hřeb své exhibice, nevyšel. V jeho džipsině docházely totiž baterie . Nicméně všichni jsme pochopili, že se to stát může a že se to, bohužel, stává právě ve chvílích, kdy člověk potřebuje, aby vše vyšlo! Když pak vyndal ze své brašny webkamerku s tím, že to je jenom taková ptákovina, málem jsme mu utrhali ruce! S vynalézavostí Jakubovi vlastní dokázal webku přeměnit na dalekohled, kameru s teleobjektivem a kdybychom mu dali ještě chvíli času, určitě by vymyslel další kousky. Nejen Zdeněk byl ve svém živlu …

Když už chtěl Jakub balit, dal nám všem tip na skvělý oddech o prázdninách: zúčastnit se kurzu Rokycanské hvězdárny a zkusit si vybrousit zrcadlo do dalekohledu. Když ukazoval, jak se vše dělá, kolik času a duševní „pohody“ při tom člověk zažije, odmítli jsme! Fyzicky bychom to zvládli, ale duševně asi ne …

To už jsme začali pomalu večeřet, neb se blížila sedmá hodina večerní. Jakub už měl téměř zabaleno, když si vzpomněl že by mohl ukázat, jak využít LCD monitor jako polarizační filtr! Zdeněk se Standou nezůstali pozadu a přispěchali s nápadem, že velmi kvalitních efektů dosáhneme i s kusem izolepy jakožto materiálem, v němž budeme zkoumat mechanické pnutí.

Když Jakub dobalil, stihl ještě objasnit princip tabule SmartBoard a ActivBoard. Při oblékání bundy a omotávání si krku šálou vysvětlil, jak funguje ochrana zboží v obchodech před krádeží. Ale pak už definitivně odešel - měl strach, že doma nebudou nadšeni, že místo dvou nebo tří hodin byl pryč celý den.

My jsme dojedli, dopsali Jakubův výklad, dokud jsme si vše pamatovali a začali přemýšlet, co dál. Chvilku jsme věnovali hrátkám z optiky a dalších oborů fyziky, které jsem kdysi našel na internetu. Pak přinesl Mirek Burda překvapení pro všechny: punčošky, které se používaly v plynových lampách. Punčošky se špatně shánějí, ale když už je sehnal, tak zjistil, že jsou lehce radioaktivní a dají se použít ke studiu radioaktivity. Bohužel souprava gama beta byla zavřená v kabinetě chemie, takže jsme nemohli ověřit, jak moc jsou punčošky radioaktivní. To nám nezabránilo poděkovat za toto velmi úzkoprofilové zboží !

Mirek pak ještě ukázal svůj web s odkazy na freewarové prográmky a aplety a začali jsme vymýšlet další akce Heuréky. Detaily jsme ovšem nevymýšleli - necháme vše schválit „vedení“ Heuréky.

Pak se pustili Zdeněk s Jirkou do proměřování tloušťky lidského (rozuměj Standova ) vlasu pomocí ohybu světla. Nejdříve zuřivě vymýšleli fyzikální podstatu problému, pak chvíli měřili, znovu začali zkoumat vztahy, kterými by daný jev popsali, až nakonec Jirka ohlásil vcelku přijatelnou hodnotu průměru vyškubnutého vlasu. Když už jsme byli interferenčně-ohybově naladěni, prozkoumali jsme ohyb na mřížce pomocí dataprojektoru a softwaru Malování ?. Inu, když jsme měli používat moderní technologie …

Bylo krátce před půlnocí, když nás opustili Standa a Mirka. Vlasta dostal chuť na filmové ukázky, které jsem nabízel jako možnou alternativu programu. Pustil jsem pár ukázek a netušil, co jedna z nich způsobí. Piráti z Karibiku se v ní sami rozhoupali v kleci zavěšené nad roklí. A (kromě jiných fyzikálně nepodařených scén) byl problém v tom, zda se může člověk na houpačce sám rozhoupat.

„Můžeme do tělocvičny na lano?“ optal asi po půlhodinové hádce o to, zda to jde či ne, kdosi.

„Nemůžeme,“ odpověděl jsem. „Tělocvična je ve druhé budově!“ Tak jsme si uložili alespoň domácí úkol, o jehož vysvětlení se určitě ještě několikrát (a ve větší skupině) dobře pohádáme .

Krátce před půl druhou uléháme k zaslouženému odpočinku.

Ráno poreferuje Vašek o rozebírání mikrovlnky, k němuž se postupně vyjádříme všichni ostatní. Ještě, že máme k dispozici internet a můžeme zasurfovat na dodatečné vysvětlení funkce jednotlivých částí tohoto již běžného pomocníka v domácnosti.

V jedenáct hodin přichází ta nejzáživnější část semináře: uvést učebny a školu do původního stavu. Ne, že bychom byli tak nepořádní, ale když pracuje na různých experimentech několik (třeba i jednočlenných) týmů, tak se leccos potřebuje.

Spokojeni s programem (zejména s vystoupením Jakuba Šerých ) odcházíme krátce před polednem na vlaky, busy, lodě, letadla, tramvaje, helikoptéry, automobily a jiná přibližovadla, která nás dopraví domů.

Atmosféru ze setkání přibližuje fotogalerie.

Autor fotografií: Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 2007