Polovodičové součástky

Fyzika není jen teorie plná vzorečků, definic, zákonů a pravidel. Je to také velmi praktická věda, která nejen popisuje fyzikální zákonitosti, ale také teoreticky předpověděné závislosti proměřuje. Proto jsem chtěl, aby si žáci třídy 09M, poté, co jsme probrali polovodiče a jejich vlastnosti a já jim ukázal základní experimenty, zkusili proměřit základní charakteristiky součástek vyrobených z těchto materiálů. Připravil jsem pro ně seznam 11 úkolů, které mohli proměřit buď s využitím klasických měřících přístrojů nebo s využitím čidel firmy Vernier, která v nedávné době škola zakoupila.

Žáci se tedy sami rozdělili do maximálně čtyř skupin, v nichž jsme pracovali už v minulých hodinách, vybrali si v rámci jedné skupiny dva úkoly, které chtěli proměřit, a vybrali si i metodu měření. Většina z nich zvolila čidla firmy Vernier, s nimiž bylo sice zpočátku trošku problémů (naučit se data zachytávat pomocí programu LoggerPro nebo pomocí LabQuestu, exportovat naměřená data do tabulkového editoru k dalšímu zpracování, …), ale nakonec žáci vše bravurně zvládli.

Ti, kteří se rozhodli měřit s klasickými měřícími přístroji, po překonání problémů, jak správně přístroj zapojit a nastavit vhodný rozsah měření, naměřili to, co naměřit chtěli. A někteří z nich dokonce také pak použili čidla firmy Vernier, neboť např. analogový luxmetr v kabinetě fyziky nemáme.

Součástí měření bylo i odevzdání zpracovaných protokolů o měření, což bylo pro mnohé asi nejhorší částí měření. Nicméně i s tímto úkolem si většina skupin poradila dobře. Běžné byly jednostránkové protokoly, ovšem jedna skupina odevzdala protokol čítající 26 stránek! A kromě několika víceméně kosmetických vad byl v pořádku!

Fotografie ukazují pracovní nasazení během měření.

Autor fotografií: Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 2011