Kondenzátory - praktická ukázka

Kondenzátory patří mezi velmi důležité součástky, které se hojně používají v praxi. Proto i někteří žáci naší školy mají s kondenzátory (zejména z praktického hlediska) bohaté zkušenosti ještě dříve, než jsou jejich vlastnosti probírány ve fyzice. Mezi takové nadšené žáky patří i Michal Friedrich a Lukáš Hulínský ze třídy 09M. Ti si pro své spolužáky i překvapeného a chvilkami i trnoucího učitele fyziky připravili zajímavé experimenty.

Vše začalo velmi nevinně: kluci ukazovali na nepájivém poli princip činnosti kondenzátoru. Jeho nabíjení a následné vybíjení přes LED s rezistory různých odporů zapojených k LED sériově bylo pěkné, ale tak nějak jsme všichni tušili, že přijde i něco jiného! Blikátko bylo příjemným oživením a přímá ukázka ladění jeho frekvence blikání se též podařila. Ovšem potom to přišlo.

„My teď nabijeme kondenzátor na napětí vyšší, než je jeho maximální napětí,“ usmál se Michal.

„O kolik vyšší?“ ptám se zatím též ještě s úsměvem.

„Nooo,“ začíná nejistě Lukáš, „kondenzátor vydrží napětí 25 V a my ho připojíme na 75 V.“

„Vykliďte první řadu! Hned!“ reaguji a žáci ve třídě se poslušně stěhují dále od katedry.

Po menších problémech s kontaktem home-made vodiče připojeného k home-made zdroji napětí se dílo podaří: elektrolyt v kondenzátoru se začne vařit, obal to nevydrží a kondenzátor praská.

„No a teď,“ usmívá se znovu Michal, když se utiší ovace ve třídě a je otevřeno dokořán okno, aby si užili i pod oknem na zdravém vzduchu cvičící žáci vedlejší školy, „nabijeme tentýž typ kondenzátoru opačně!“

„To snad ne!“ děsím se.

„Nebojte, je to v pohodě!“ dodává Lukáš a vybíjí od sítě odpojený zdroj částečně přes sebe, částečně přes cca půlkilogramový motorek. V okamžiku, kdy dořekne slovo „pohodě“, se ozve rána a zablesknutí.

„To bylo jen vybití zdroje - on to sám neumí,“ vysvětluje s úsměvem Lukáš při pohledu na můj vyděšený výraz.

„Můžeme?“ znejistí na chvíli Michal.

„Kdyby tohle někdo viděl, letím na Pankrác a ani si nestihnu sbalit bágl!“ odpovídám. „Ale co bych pro vás neudělal,“ smiřuji se s osudem.

„Nebojte, opravdu je to v pohodě,“ dodává Lukáš a přidělávají s Michalem na kondenzátor čidlo teploty.

„Tak moment,“ přerušuji jejich práci, „když průšvih, tak s elegancí. Na nic nešahejte!“ přikážu a mizím na pár desítek sekund ze třídy. „Tady je teplotní čidlo firmy Vernier - s tím uvidíme teplotu všichni najednou na projektoru!“

„Super,“ usmívá se Michal a instaluje sondu. „Nemůžeme jí zničit?“ strachuje se.

„To se vám doufám nepodaří,“ uklidňuji Michala. Kéž bych byl býval byl v té doby také tak klidný uvnitř!

Za chvíli je vše připraveno a můžeme začít s experimentem. Ten je sice nutné několikrát přerušit kvůli vadnému vodiči, ale o to více jsme všichni natěšení na to, jak to dopadne. Nelitujeme - hustý bílý zapáchající dým je nám všem odměnou. Kondenzátor navždy odešel do křemíkového nebe a všichni si tak budou snad pamatovat, že nabíjet kondenzátory na vyšší napětí, než je jejich maximální, nebo je nabíjet na opačnou polaritu, než je uvedeno výrobcem, se nevyplácí!

TOHLE DOMA OPRAVDU NEZKOUŠEJTE !!!

Průběh experimentů zobrazují fotografie!

Autor fotografií: Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 2010