Mechanický výkon

„Potřebuji dva dobrovolníky,“ začal jsem jedno pondělí odpoledne hodinu fyziky ve třídě 15A SPŠST Panská.

Téměř okamžitě se přihlásili Vojta Šetina a Ondřej Moucha. Vyzval jsem je, ať se postaví za katedru a přinesl jsem z kabinetu dvě plastové nádoby plné písku. Pak také váhu.

„Páni inženýři, určete nejdříve hmotnost obou nádob,“ vyzval jsem je.

„Hmm, ale jak se to zapíná?“ laškuje Ondřej, ale na druhý pokus se mu váhu podaří uvést do provozu.

„Tak, ta jedna má 1032 gramů a ta druhá 1030 gramů,“ hlásí za chvíli Vojta.

„Co? To není možné!“ nevěřím ohlášeným výsledkům. Ale po překontrolování zjišťuji, že kluci ohlásili správné hmotnosti.

„Tak to mě mrzí,“ mračím se. „Chystal jsem to minulý týden tak, aby obě nádoby měly stejnou hmotnost. Doufám,“ obracím se ke zbytku třídy, „že ty dva gramy rozdílu dovolíte zanedbat!“

Žáci pokývnutím hlavy souhlasí a já se obracím zpět k Vojtovi a Ondrovi.

„Tady máte fotomisku,“ podávám jim z kabinetu další pomůcku, „tu postavte mezi ty dvě nádoby a vaším úkolem bude přemístit písek z vaší nádoby do misky.“

„A jak?“ nevydrží Ondra.

„No nástroj dostanete, neboj,“ usmívám se a sahám naposledy do kabinetu. Za záda si dávám dvě lžíce, do každé ruky jednu: polévkovou lžíci a čajovou lžičku.

„Řekněte, z jaké ruky chcete nástroj,“ vyzývám kluky.

První si vybírá Ondra a vybírá levou ruku, v níž držím polévkovou lžíci. Na Vojtu tak zbyla čajová lžička. Žáci ve třídě se začínají usmívat a čekají, co bude.

„Připravte se, odstartuji to,“ upozorňuji. „Ale to ne! Hned to polož,“ nabádám Vojtu, který pochopil, že se svou malou lžičkou nemá šanci, a tak se snažil naklonit nádobu s pískem. Nerad, ale férově nádobu pokládá na stůl.

„Připravit - pozor - teď,“ udávám pokyn ke startu a kluci začínají přenášet písek z nádoby do fotomisky. Jak se dalo čekat, tomu, který pracuje s větší lžící, jde přenášení písku rychleji.

„Já na tebe počkám, jo?“ usmívá se Ondra, když už mu zbývá posledních pár set zrnek písku v jeho nádobě.

„Ne, žádné čekání, dokonči to!“ nabádám. A tak je skončeno. Ondřej vyhrál!

„Vojto, doufám, že to bereš sportovně,“ usmívám se na Vojtu.

„Jasně, v pohodě,“ směje se Vojta.

„A nyní popíšeme to, co jste viděli, fyzikálně,“ ujímám se slova. „Viděli jste, že oba kluci museli vykonat …“

„Stejnou práci,“ doplňuje někdo.

„Ano. A čím se oba lišili?“ pokračuji v otázkách.

„Ondra to zvládl rychleji,“ ozývá se ze třídy.

„OK, takže Ondra na to potřeboval …,“ chci zpřesnit poslední informaci.

„Kratší čas!“

„Fajn. Je ještě jeden pojem, který určitě běžně používáte a znáte a kterým bychom mohli proběhlé experimenty popsat. Je to také fyzikální veličina,“ napovídám.

Chvíli se ozývaly různé hlášky, ale nakonec hledané slovo výkon zaznělo. Zdeněk Vosáhlo dokonce i správně vymyslel definici této fyzikální veličiny.

Teprve až nyní píšu na tabuli nadpis hodiny Mechanický výkon a stručně popisuji experiment, který ve třídě před pár minutami proběhl. Následuje definice nové fyzikální veličiny, její jednotka, …

Doufám, že si všichni kluci ze třídy budou tento experiment pamatovat, až budeme výkon někdy počítat.

Průběh experimentu je zobrazen na fotografiích.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 19. 1. 2016