Měření vlnové délky světla

„Dneska bych byl rád, kdybychom proměřili vlnovou délku světla laseru tímhle metrem,“ řekl jsem s dílenským metrem v ruce na začátku jedné hodiny fyziky ve třídě 16M SPŠST Panská. „Jakou metodu měření zvolíme, to už musíte vymyslet sami.“

Kluci ze třídy začali přemýšlet, kreslit náčrtky do sešitu a za chvíli jsem se začal ptát. Společně jsme vymysleli, že využijeme ohyb světla na optické mřížce, jejíž parametry ovšem musíme znát.

Přinesl jsem tedy z kabinetu předem připravenou aparaturu s mřížkou umístěnou v držáku.

„Pomocí jedné aparatury změříme jednu sérii dat. Při měření se prostřídáme všichni, protokol pak zpracujete samostatně každý z vás,“ říkám a pouštíme se do práce.

Největším problémem, jako ostatně ve všech třídách, v nichž toto měření provádím, bylo určení vzdálenosti optické mřížky od stěny učebny, na kterou jsme ohybový obrazec promítali. Ale i to se nakonec podařilo.

Pak jsme promítli obrazec na stěnu a vyznačili tužkou polohy maxim. Poté jsme (na základě předem diskutované a matematicky podpořené metody měření) měřili vzdálenosti konkrétního maxima od hlavního maxima. Tyto údaje si žáci zapsali a následně z nich dopočítali vlnovou délku světla emitovaného použitým laserem.

Tento typ laboratorních úloh je pro žáky zajímavý a ukazuje jim použití metody, která je na první pohled třeba komplikovaná nebo ne úplně zajímavá, v praxi.

Průběh měření zobrazují fotografie.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 13. 1. 2019