Studium vlastností oka

Jedno ze cvičení z fyziky ve třídě 17L SPŠST Panská jsme věnovali lidskému oku. V učebně fyziky jsem připravil několik stanovišť, na která jsem umístil různé experimenty s krátkým návodem. Žáky jsem pak vyzval, aby si jednotlivá stanoviště prošli a vyzkoušeli si experimenty na nich připravené.

Postupně si tak žáci mohli vyzkoušet:

  • setrvačnost lidského oka s několika různými hračkami;
  • vjem oka ovlivněný rotujícím diskem, na který se po určitou dobu dívali;
  • perspektivní klamy;
  • obrázek, ve kterém vlastně byly obrázky dva;
  • vnímání jedné barvy v kontextu s jinou barvou (šedá vedle bílé a černé, červená na různém pozadí);
  • kontrast délek úseček, v jejichž okolí jsou zakreslena další tělesa;
  • brýle, které různým směrem převracejí obraz v závislosti na natočení odrazných hranolů;
  • čtení textů, které jsou zapsány pomocí symbolů, ve špatném pořadí písmen, …;
  • pohled na obrázky, které se zdály z různé vzdálenosti pokaždé jiné;
  • čtení textu mírně rozostřenýma očima nebo z netypického úhlu;
  • pohyblivé obrázky v knížce;
  • geometrické a početní optické klamy.

    • Když žáci prošli jednotlivá stanoviště, okomentovali jsme, co vlastně viděli, případně, kde se daný typ obrázku může využít v praxi.

    Pak jsem měl pro žáky připraven barevný klam, který vycházel z principu přezáření buněk na sítnici jednou barvou. Podle reakcí žáků tento klam někteří jasně viděli, jiní ne.

    „Už na společné hodině jsem slíbil, že se podíváme na to, jak hloupě je lidské oko vymyšleno,“ uvedl jsem další experiment. „Jako jediné ve zvířecí říši, má lidské oko vyživovací cévy před sítnicí. Normálně je nevidíte, ale teď se na ně podíváte!“

    Rozdal jsem žákům černé kartičky s velmi malým otvorem. Skrz něj se žáci podívali na světlou plochu a po chvíli viděli v otvoru takové divné útvary, které vypadaly jako provázky, červíčci, … To, co žáci pozorovali, jsme pak společně vysvětlili názorným obrázkem.

    Druhým experimentem s kartičkami bylo ověřit si, že oko vytváří převrácený obraz sledovaného předmětu. Na první pohled to vypadalo podivně: manipulovat špendlíkem u oka.

    „Špendlík držte svisle co nejblíže oku a nemůže se vám nic stát,“ instruuji žáky.

    I tento experiment jsme pak společně vysvětlili.

    Na závěr si pak žáci pomocí jednoduchého měření naměřili běžným svinovacím metrem vzdálenost světlocitlivých buněk na sítnici vlastního oka! A téměř všem pak vyšla i správná hodnota: několik mikrometrů.

    „Tuto hodnotu potvrdili i lékaři, kterých jsem se ptal,“ ubezpečil jsem žáky, že měřili správně, když jsem rozdával opravené protokoly.

    Soudě podle pracovní atmosféry při experimentování a měření žáky studium vlastností vlastního oka bavilo!

    Průběh experimentu zobrazují fotografie.

    Autor fotografií:

    Jaroslav Reichl

    © Jaroslav Reichl, 14. 2. 2020