Studium vlastního oka
Když jsme se dostali se žáky třídy 20M SPŠST Panská v rámci laboratorních cvičení z fyziky k vlastnostem lidského oka, připravil jsem v učebně fyziky na každou lavice nějaké aktivity, které si mohli žáci vyzkoušet.
„Zkuste si všechna stanoviště, jedna hodina by vám na to měla stačit. Pak to společně probereme,“ říkám na úvod. „Pokud máte problémy typu epilepsie a podobné, tak vynechte jedno stanoviště, které vám ukážu,“ varuji ještě.
Žáci se podívali do učebny, do níž tentokráte vstoupili až se zvoněním, aby jednak byli překvapeni, co je pro ně nachystáno, jednak aby neobsadili místa, na která jsem připravil pomůcky.
Během jedné hodiny si mohli žáci postupně vyzkoušet:
Některé klamy velmi zaujaly všechny žáky napříč oběma skupinami třídy. Zejména počty trpaslíků na dvou pásech papíru žáky potrápily poměrně značně. Změnou pořadí papírů, na kterých byli trpaslíci nakresleni, se najednou změnil počet trpaslíků! A to žáky mátlo a pohánělo k tomu, aby se pokusili tuto „záhadu“ vyřešit.
Ke konci hodiny jsem všechny experimenty shrnul a případné nejasnosti vysvětlil.
Do druhé skupiny třídy zavítal na hospitaci a pro inspiraci kolega Otakar Matouš.
Ve druhé hodině jsme se podívali pomocí černých kartiček s malým otvorem do vlastního oka a poté si vysvětlili metodu, jak změřit vzájemnou vzdálenost buněk na sítnici vlastního oka. Pak se žáci rozdělili do dvojic a vydali se na chodbu, kde bylo více místa než v učebně fyziky, proměřit příslušné vzdálenosti. Pokud správně převedli fyzikální veličiny zadané v různých jednotkách, tak jim vyšla i správně vzájemná vzdálenost buněk na sítnici: řádově jednotky mikrometrů.
Soudě podle reakcí žáků, přispělo zkoumání vlastního oka k rozšíření znalostí žáků o tomto důležitém orgánu.
Změna formátu fotografií u první skupiny třídy je způsobena nutností použit místo fotoaparátu, v němž se vybila baterie, mobilní telefon.
Průběh netradičního experimentu je zobrazujen na fotografiích.
Autor fotografií:
Jaroslav Reichl
© Jaroslav Reichl, 30. 3. 2023