Fyzika v 22M

Studium vlastního oka

Před dalšími hodinami cvičení z fyziky dostali žáci třídy 22M SPŠST Panská pokyn, že do učebny smějí vstoupit výhradně až na můj pokyn. Během přestávky před hodinou jsem totiž v učebně připravoval několik stanovišť s experimenty, pomocí nichž si žáci měli prozkoumat vlastní oči.

„Můžete dovnitř,“ říkám asi dvě minuty po začátku hodiny. Seznamuji žáky s tím, co je v učebně čeká a vyzývám je, aby se na stanovištích rozumně střídali.

„Kdyby byly nějaké dotazy, ptejte se. A pokud by ve vás některé experiment vyvolávaly nepříjemné pocity, prostě je přeskočte,“ udílím pokyny.

Žáci vešli do učebny a přirozeně se rozdělili na jednotlivá stanoviště, kde si mohli vyzkoušet:

několik experimentů na téma setrvačnost oka;

několik obrázků, které klamaly svými geometrickými proporcemi;

princip trojrozměrného vnímání obrazu okem;

několik barevných klamů;

několik tajemných nápisů, které se postupně objevily v plné čitelnosti;

hračku, která dokázala zdánlivě zvětšit či zmenšit obraz houbičky na sítnici oka;

zdánlivě se měnící obraz sledovaný z různých vzdáleností;

dvoje brýle, které poskytovaly netradiční pohled na okolní svět.

Poté jsme se společně s využitím černého papírku s maličkým otvorem podívali na „nepořádek“ (tedy vyživovací cévky, …) před sítnicí vlastního oka a ukázali si podivný stín špendlíku. Oba experimenty jsme pochopitelně fyzikálně vysvětlili.

Následnou úvahou o vlastnosti obrazu předmětu, který se nachází před spojnou čočkou jsme přešli k fyzikálnímu měření. Žáci dostali pracovní list, na kterém byly (kromě jiného) zobrazeny i dvě navzájem rovnoběžné černé čáry. Pomocí nich a vhodného fyzikálního výpočtu měli určit vzájemnou vzdálenost světlocitlivých buněk na sítnici vlastního oka.

„Půjdete tak daleko od sebe, abyste prokazatelně viděli dvě čáry, pak se budete přibližovat a od místa, ze kterého uvidíte pouze jednu čáru, naměříte vzdálenost k pracovnímu listu, který vám drží spolužák. Proměříte vzájemnou vzdálenost čar na papíře a spočítáte velikost obrazu na sítnici oka. A to je hledaná vzdálenost světlocitlivých buněk na sítnici vašeho oka,“ dávám poslední instrukce před měřením.

Po odevzdání protokolů s měřením a následným výpočtem se ukázalo, že většině žáků vyšla správná vzájemná vzdálenost buněk na sítnici oka, která se pohybovala v řádu několik mikrometrů.

Netradiční pohled na vlastní oči by si žáci mohli pamatovat i do budoucna!

Průběh experimentování je zobrazen na fotografiích.

Autoři fotografií:

Jaroslav Reichl