Fyzika v 25L

Měření vlastního výkonu

V rámci jedněch cvičení fyziky jsme se žáky třídy 25L SPŠST Panská řešili úlohy na téma zákon zachování energie a mechanický výkon. Když jsme naplánované úlohy spočítali, vyzval jsem žáky, aby popřemýšleli, jak by mohli změřit svůj vlastní výkon.

Po několika různých nápadech, které byly sice fajn, ale byly by v rámci učebny buď velmi těžko realizovatelné nebo by nebyly realizovatelné vůbec, žáci přišli na to, aby by mohli něco zvedat – závaží, bágl, …

„Uvědomte si, že budete potřebovat měřit dobu, po kterou předmět zvedáte,“ říkám a odkazuji na úlohu, kterou jsme spočítali před pár minutami. „A při zvedání těchto předmětů bude doba malá, v řádu desetin sekund a bude tedy srovnatelná s vaší reakční dobou, kterou jsme už proměřovali. Zkuste vymyslet metodu, jak zvedat nějaké těleso po delší dráze.“

Po několika dalších nápadech nakonec žáky napadne, že by mohli „zvedat sami sebe do schodů“.

„Přesně tak, vyběhnete schody a změříte dobu, kterou jste k tomu potřebovali,“ usmívám se. „Stopky máte na iVěci a pravítko na změření výšky jednoho schodu máte také.“

Žáci se pak rozdělili do čtyř skupin a každá obsadila schody vedoucí mezi dvěma mezipatry budovy. V rámci dvojice vždy jeden běžel a druhý mu měřil dobu, kterou na překonání schodů potřeboval. Pak se vystřídali. Poté už v učebně dopočítali svůj výkon a protokol laboratorní práce standardně zpracovali.

V rámci další hodiny fyziky jsme pak se žáky diskutovali, jaký výkon vlastně naměřili a k jakému spotřebiči by ho mohli případně přirovnat.

Jednoduché měření, které ovšem přineslo další charakteristiku lidského těla s využitím aktuálních znalostí z fyziky.

Průběh měření je zobrazen na fotografiích.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl