Elixír do škol - 6. setkání

Ve čtvrtek 11. 2. 2016 proběhlo v budově SPŠST Panská šesté setkání projektu Elixír do škol ve školním roce 2015/2016. Projekt zaměřený na zkvalitnění výuky fyziky zejména na základních školách je podporován Nadací Depositum Bonum. Toto setkání bylo věnováno exkurzi do školního televizního studia, která navázala na minulé setkání.

Všichni účastníci setkání dorazili včas, a proto jsme pár minut po třetí odpoledne vstupovali do školního televizního studia umístěného v suterénu budovy. Tam na nás čekal můj kolega Ing. Jiří Janecký a studio bylo na náš příchod skutečně připraveno.

„Představuji vám inženýra Janeckého, který pro nás dnešní exkurzi připravil,“ představuji kolegu, když se všichni vmáčkneme do studia.

„Já vás tu vítám a rovnou vám představím, co mám pro vás připraveno. Když budete mít jakékoliv dotazy, klidně se hned ptejte,“ začal Jirka okamžitě a ve velmi svižném tempu pokračoval celé dvě hodiny. Nutno podotknout, že nic nepodcenil, všechno měl parádně nachystané a jednotlivé části techniky na sebe v jeho výkladu plynule navazovali.

Začal představením kamery, která je nainstalována na kamerové jízdě a která zabírá modré plátno ve studiu.

„To je tzv. blue screen, který se používá ke klíčování. Vy jste to sice neviděli, ale např. v České televizi je jeden známý pořad vysílán touto technologií. A to jsou Otázky Václava Moravce,“ vysvětluje Jirka.

„Už ne, Jirko,“ opravuji ho. Nejsem sice pravidelný divák pořadu, ale občas část pořadu vidím.

„Jak to?“ diví se Jirka.

„Vysílá se to ze Žižkovské věže,“ vysvětluji.

„Aha - to jsem nevěděl, už jsem to dlouho neviděl,“ usmívá se Jirka. „Ale dřív to tak bylo. Ve studiu byl pouze stůl, u něj seděli moderátor a politici a celé studio bylo zahalené zeleným plátnem. Veškeré fotografie, předtočené příspěvky, pohledy na Prahu a další se klíčovaly v režii. V tomto případě to byl green screen. Princip je jednoduchý: v režii se barva plátna nahradí předtočeným obrazem,“ vysvětluje Jirka. K tomu pak popisuje problémy spojené s použitím této technologie: přirozené nasvícení tak, aby divák trik nepoznal - a to hlavně v hraných filmech, nutnost herce setrvat téměř na jednom místě, aby nevyšel z nasvícené oblasti studia, …

Ihned vše demonstruje na předmětech postavených před modrým plátnem ve studiu. Požádá i dobrovolníky, u kterých vidí podobně modrou barvu oblečení, aby si stoupli na scénu. A skutečně se v některých případech podařilo docílit „zprůhlednění“ dobrovolníků.

Pak nám Jirka představil více kamerovou jízdu, která dominovala celému studiu. Jedná se o kolejnice, na kterých se pohybuje vozík. Na něm stojí kamera a kameraman, který natáčí scénu v pohybu (např. dialog dvou herců během chůze).

„Postavit jízdu ve studiu na rovné podlaze je snadné, ale představte si, že to stavíte venku na louce,“ usmívá se Jirka. „A pak si režisér vymyslí, že změní záběr a že bude lepší zkomponovat záběr tak, že herci půjdou jiným směrem. A máte zase na několik hodin prostoje v natáčení, než se celá jízda postaví a vyrovná znovu.“

„Mohu potvrdit, že není jednoduché, zažil jsem to totiž se svou bývalou třídou,“ doplňuji Jirkův výklad a vzpomínám na exteriérová cvičení se třídou 07D, v rámci kterých s využitím jízdy natáčeli remake jedné scény z filmu Zdeňka Podskalského Trhák z roku 1980. „A tam jsme stavěli jízdu na louce plné drnů a dalších nerovností!“

„Proto vám ukážu, jak je možné řešit tento problém v současné době,“ přechází Jirka k na první pohled podivné konstrukci, kterou bere do rukou. Má v ruce stabilizátor kamery, ve kterém je kamera zavěšena na Cardanově závěsu.

„Stabilizátor může fungovat ve dvou základních režimech,“ vysvětluje Jirka a současně ukazuje chování kamery ve stabilizátoru při chůzi studiem. „Buď je to skutečně jen stabilizátor, který eliminuje otřesy kamery. V tom případě kamera kopíruje váš pohyb. Pokud se otáčíte, otáčí se kamera s vámi. Je potřeba se ale otáčet pomalu, případně vhodným cuknutím těla kameře pomoci. Ve druhém režimu se zapne stabilizátor tvořený gyroskopem, který zařídí, že kamera bude zachovávat svojí orientaci v prostoru. To je důležité pro natáčení: kamera v tomto případě při libovolném pohybu kameramana stále zabírá daného herce.“

To, co Jirka jednoduše popsal a prakticky ukázal, je důsledek zákona zachování momentu hybnosti.

Pak ještě popsal komunikaci kamery se zobrazovací jednotkou, pomocí které může pohyby kamery řídit jiný člověk, než je ten, který kameru ve stabilizátoru drží.

„A nejen to, vy můžete tu kameru zvednout nad hlavu a bude to fungovat stejně,“ předvádí okamžitě Jirka. „Je ale nutné před změnou polohy celého rámu vypnout automatickou stabilizaci. Jinak to dělá hrozné věci, když se to snaží stabilizátor dorovnat do původní polohy. A pak je tu jedna drobnost,“ usmívá se Jirka.

„Obraz je obrácený?“ zkouším doplnit.

„Přesně tak,“ souhlasí Jirka, „takže pak je nutné obraz v režii převrátit.“

„A to jde on-line a nebo až v rámci postprodukce?“ ptám se.

„To záleží na vybavení režie. Ty nové by si s tím už asi měly poradit i on-line,“ dodává Jirka.

„Když je potřeba udělat záběry, ve kterém kamera přejíždí např. nad hledištěm v divadle, používá se kamerový jeřáb,“ pokračuje Jirka ve výkladu a přechází k postavenému kamerovému jeřábu. „Některé záběry lze ale zastoupit předvedeným stabilizátorem,“ dodává. „Postavil jsem tu menší variantu kamerového jeřábu, další komponenta jeřábu je tady na zemi. Menší variantu jsem zvolil proto, abychom se sem vešli.“

Během výkladu ukazuje základní princip činnosti kamerového jeřábu. Omlouvá se, že není zcela dobře vyvážen, protože chybí posuvná zátěž s pískem. Nám to nevadí, fyzikálně nám to je na základě momentové věty jasné. Jirka pak popisuje různé možnosti práce kamerového jeřábu:

„Tak a teď si pohrajte, s čím chcete a případně se ptejte,“ vyzve Jirka účastníky semináře. Ty netřeba pobízet a hned si práci s kamerou na jeřábu, s kamerou snímající modré plátno i se stabilizátorem zkoušejí.

„Je to dost těžké, nechtěl bych s tím pracovat osm hodin,“ stěžuje si po chvíli jeden kolega, který zkouší stabilizátor kamery.

„Když se s tím pracuje dlouho, tak je k tomu taková konstrukce, která část tíhy stabilizátoru přenáší na ramena a záda kameramana,“ vysvětluje Jirka.

„A jak dlouho tam vydrží baterky?“ ptá se někdo.

„To záleží, jak s tím pracujete. Pokud je to klidný režim, kdy nemusí být gyroskop příliš v činnosti, vydrží baterie třeba i šest hodin. Pokud budete s kamerou divočit a bude nutné stále korigovat její polohu, vydrží baterie méně,“ odpovídá Jirka.

Když si všichni pohrají se všemi ukázanými typy kamer a vybavení, pozve nás Jirka do režie studia. Když jsme se opět všichni do malé režie vtěsnali, ukazuje Jirka základní metody stříhání. Popisuje, co vidí režisér na kterém monitoru, jak si může připravit záběr ke střihu, jaké typy střihu lze použít (prolínačka, ostrý střih, …).

„A kdo tady vlastně sedí?“ ptá se někdo.

„Režisér, střihač a technik, který sleduje kvalitu obrazu,“ říká Jirka a ukazuje, jak lze nastavit barvy obrazu, sytost a další parametry. Záměrně je přehání tak, aby i laici viděli příslušné změny.

Pak přechází ke zvukovému mixážnímu pultu a popisuje jeho činnost. Zmiňuje různé zajímavosti, jak si může zvukař usnadnit svojí práci, co všechno musí hlídat, které parametry zvuku lze měnit, která nastavení si může v současné době uložit do paměti přístroje, …

„Jak jste se ptali, proč např. ve Všechnopárty mají moderátor i hosté mikrofony přímo před ústy, ale moderátoři zpráv mají klopové mikrofony, tak to můžu ukázat,“ vzpomíná Jirka na dotaz, který padl ještě ve studiu. „Moderátor zpráv nemusí být slyšet ve studiu, proto se může nastavit větší citlivost jeho mikrofonu, aby mikrofon snímal zvuk i tehdy, když moderátor hne trošku hlavou. Ve Všechnopárty je nutné, aby hosty na pódiu slyšeli i diváci v hledišti divadla. Proto jsou v divadle reproduktory a jejich zvuk by mohl zachytit mikrofon lidí na pódiu a vznikla by zpětná vazba,“ říká Jirka a ihned tento nepříjemný jev předvádí. Ačkoliv pracuje Jirka velmi opatrně a zpětnou vazbu má plně pod kontrolou, je to zvuk nepříjemný. „Proto musí být v tomto případě mikrofon co nejblíže k ústům, aby mohl mít nastavenou nižší citlivost.“

Pak předvádí podobný efekt s obrazem, přičemž kamerou snímá monitor ve studiu, na který je přiváděn signál ze stejné kamery. Na monitorech v režii pak vidíme důsledek tohoto počínání.

Závěr je pak věnován různým zajímavostem. Účastníci se ptají, jaké filmy točí žáci SPŠST Panská v hodinách nebo v rámci absolventských projektů. Jirka Janecký popisuje různé typů žánrů filmů. U každého z nich většinou daný žánr více představí. Účastníky setkání zaujmou animované filmy, které Jirka zmínil, a chtějí vědět, jak se tyto filmy natáčejí. Ač by to bylo jistě na celé další setkání, snaží se Jirka vše stručně shrnout. Poměrně podrobně pak popisuje animaci, která byla použita v trilogii Petera Jacksona Pán prstenů (z let 2001 až 2003) při vytváření postavy Gluma.

Těsně před ukončením setkání ještě popisuje starší a moderní testovací obrazce, pomocí kterých se testuje kvalita optického systému kamer.

Krátce po páté hodině ze studia odcházíme. Účastníci setkání mi cestou ke vstupním dveřím školy sdělují své kladné dojmy z dnešního setkání.

Děkujeme za vydařenou exkurzi do studia!

Průběh setkání zobrazují fotografie.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 13. 2. 2016