Show: polovodiče

Po velkém úspěchu (a to jak u svých spolužáků, tak u svého fyzikáře) se svými úžasnými experimenty na téma kondenzátory, za mnou opět přišli Michal Friedrich a Lukáš Hulínský s nabídkou další show. Tentokráte na téma polovodiče.

„Nebojte, bude to kratší než minule,“ uklidňovali mě kluci. Minule totiž z plánovaných dvaceti minut bylo rázem téměř čtyřicet.

„Dobře, proč ne,“ přemýšlím, „ale jaké to budou experimenty?“

„No,“ usmívají se kluci a rozpačitě se po sobě podívají, „to ještě nevíme. Ale my se domluvíme a dáme vám vědět!“ rychle dodává Lukáš.

„Vzhledem k tomu, že to minule bylo povedené, tak nevidím důvod, proč to nezopakovat!“ souhlasím.

Seznam experimentů přicházel různými elektronickými cestami a neustále se měnil, doplňoval, aktualizoval a vypilovával. Nakonec jsme se domluvili, že show se bude konat ve středu 16. 2. 2011 a že finální seznam experimentů se všichni dozvíme až na místě.

„A jak dlouho to bude trvat?“ vznáším patrně zbytečnou otázku.

„Jak jsme na tom s látkou?“ odpovídá Lukáš otázkou. „Jsme podle plánu?“

„No, úplně ne,“ přiznávám fakt, kterým není radno se chlubit, „ale relativně to jde.“

„OK, tak fajn,“ usmívá se Lukáš a jde sdělit novinu Michalovi. Já se dozvěděl opět … nic! No uvidíme.

Ve středu nastává hodina H. Letím z Panské, co mi nohy stačí, abych stihl být v učebně fyziky dříve a kluci si mohli připravit své nádobíčko.

„Vy toho máte nějak málo, ne?“ divím se, když kluci vybalují. Ač zabírají celý stůl, tak chybí úžasný zdroj napětí, který měl Lukáš s sebou minule. Z roury na výkresy ale postupně vytahuje ampérmetr, několik desítek vodičů, pytlík s charakteristickým znakem nejmenované elektrikářské firmy sídlící v Karlíně plný součástek a adaptér. Michal připravuje nepájivé pole, usazuje na něm součástky na svá místa a vyndává zdroj napětí.

„Takovej malej, jo?“ ptám se zklamaně. „To asi nebude moc zajímavé.“

„Nebojte, zdroj bude stačit!“ usmívají se kluci.

Věřím tomu a připravuji foťák. Předpokládám, že to bude stát opět za pěkné podívání.

„My budeme potřebovat ještě chvíli času,“ říká Michal, aniž by přerušil svojí práci nad nepájivým polem. „Jestli potřebujete třídě něco říct, tak jim to řekněte.“

Rozdám tedy opravené testy, předvedu imitaci Foucaltova kyvadla a pobavíme se s Vojtou Jindáčkem nad krásně oscilujícím chaotickým kyvadlem a jeho praktickým využitím.

„Tak jak?“ ptám se Michala a Lukáše.

„No vždyť jste říkal, že předvedete nějaké experimenty, ne? Tak je ukažte, my už budeme hotoví.“

„Ty experimenty jsem už ukázal,“ usmívám se.

„Aha, tak tedy jdeme na to,“ říká Michal.

Jak řekl, tak se stalo. Kluci měli opět připravená krásně velká schémata experimentů, které měli zapojené na nepájivém poli. Každý experiment nejdříve vysvětlili na schématu, a pak za bohatého fyzikálně velmi solidního komentáře předvedli. Občas jsem sice musel dovysvětlit některé odborné termíny, které kluci používali a ostatní ve třídě neznali, ale jinak to bylo vše jimi řečené v pořádku.

Nejdříve kluci předvedli trojbarevnou LED, na které demonstrovali skládání barev. Ihned po experimentu řekli, kde se s tímto principem můžeme setkat v praxi. Následoval experiment s fototranzistorem, který budili pomocí laseru a světýlka mobilního telefonu Karolíny Vachulkové. I zde kluci neopomněli uvést možná použití tohoto systému - některá z nich byla přitom velmi kuriozní a nepublikovatelná, i když v jejich věku pochopitelná. Když pak vysvětlovali princip usměrňovače, vedli si velmi zdatně. Zasáhnout jsem musel až ve chvíli, když přišla řeč na frekvenci částečně usměrněného napětí v závislosti na frekvenci původní.

Už jsem se chystal jít namalovat obrázek, když se Lukáš zeptal: „Nemáte pero na půjčení? Já bych to nakreslil.“ Pustil jsem tedy projektor a Lukáš vše nakreslil a vysvětlil. Takže i tohle zmákli kluci skvěle.

Pak následoval průraz Zenerovy diody. Ten je nedestruktivní, takže z se diody nekouřilo, nelítaly blesky. Nuda, no …

Pomalu se blížil konec hodiny a kluci předvedli již vše, co měli v plánu. Přesto jsem na jejich obličejích viděl, že ještě neřekli poslední slovo.

„A na závěr pár destruktivních experimentů,“ usmál se Lukáš.

„Bez toho by to ani nešlo,“ usmívám se. V tom zazvonilo.

„Nevadí, jedeme dál,“ ozvalo se sborově ze třídy. Tak se kluci do toho pustili.

Kondenzátor se jim zničit nepovedlo, protože jim chyběl ten Lukášův úžasný zdroj. Ale LEDka, dioda a drátek zamořily učebnu velmi solidním dýmem a smrádkem také. Takže zavládla spojenost na všech stranách … O tom ostatně svědčí i opakovaně a velmi hlasitě se třídou ozývající „Óoochchch!“ Martina Hrzána.

„Snad jsme moc nezdrželi,“ strachuje se Michal.

„V pořádku, bylo to fajn a užitečné,“ děkuji oběma.

„Zase máte ale kus času ušetřeného, až budete probírat usměrňovač,“ dodává Michal okamžitě.

Děkujeme, chlapi!

Fotografie sice neukáží úplně vše, přesto část atmosféry ve třídě snad ano ...

Autor fotografií: Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 16. 2. 2011