Fyzika v 15M

Sondy vyslané do stratosféry

V rámci absolventského projektu se zaměřil Jakub Dvořák ze třídy 15M SPŠST Panská na průzkum atmosféry Země. Jeho cílem bylo sestavit sondu, která by vyletěla až do stratosféry. Důkazem o tom měla být data získaná z přístrojů, kterými byla sonda vybavena.

Jakub zorganizoval celkem dvě vypuštění balonu osazeného měřicími přístroji. Tato dvě vypuštění jsou z hlediska příprav a organizace popsána v samostatných článcích:

1. vypuštění - v sobotu 3. 11. 2018 letěla Jakubova sonda se standardně vypuštěnou sondou Českého hydrometeorologického ústavu (dále ČHMÚ);

2. vypuštění - v sobotu 9. 3. 2019 letěla Jakubem kompletně připravená sonda z prostor areálu ČHMÚ přibližně hodinu po meteorologické sondě.

V době, kdy byly Jakubovy sondy vypouštěny, nebylo možné veřejně publikovat data naměřená přístroji na jejich palubách; tato data a jejich zpracování bylo součástí absolventského projektu, který Jakub odevzdával koncem března roku 2019 a který následně v polovině května téhož roku obhajoval před maturitní komisí.

Po úspěšném složení maturitní zkoušky jsme se rozhodli naměřená data sdílet veřejně jako inspiraci ostatním žákům či učitelům pro své vlastní podobné projekty či jako zdroj reálných dat, která lze statisticky zpracovávat (jak v hodinách fyziky, tak v hodinách matematiky).

Finance na nákup pomůcek nutných pro let obou sond i přístrojů na jejich palubách byly získány z výhry Jakuba Dvořáka v soutěži Vím proč, kterou spolufinancovala Nadace ČEZ. Jakub vyhrál ve své kategorii s videem Ruben’s tube.

Atmosféra

Atmosféru lze ve vertikálním směru členit podle různých kritérií:

1. podle průběhu teploty vzduchu v závislosti na nadmořské výšce;

2. podle chemického složení vzduchu;

3. podle koncentrace atmosférických iontů a volných elektronů;

4. podle vlivu tření o zemský povrch na jednotlivé vrstvy.

První uvedené dělení je to, které Jakuba zajímalo. Teplota v závislosti na nadmořské výšce se totiž relativně snadno pomocí přístrojů měří.

V závislosti teploty na nadmořské výšce lze tedy atmosféru dělit na tyto vrstvy:

1. troposféra - její mezní výška nad hladinou moře se liší v závislosti na poloze na povrchu Země. Na rovníku (z důvodu rotace Země kolem své osy) přesahuje 18 km a směrem k zemským pólům klesá až na 8 km. Teplota vzduchu této vrstvy klesá s výškou o zhruba 0,65 stupně Celsia na každých 100 metrů [3].

2. tropopauza - odděluje troposféru od vyšších vrstev atmosféry. Je ve výšce od 17 km do 20 km nad rovníkem a přibližně 9 km nad póly. Je to nejnižší (relativně velmi tenká) vrstva, v níž je pokles teploty menší než 0,2 stupně Celsia na každých 100 m. Teplotu této vrstvy lze proto považovat přibližně za konstantní (viz graf zobrazený na obr. 5).

3. stratosféra - nachází se přibližně ve výšce od 20 km do 50 km nad povrchem Země. Na rozdíl od troposféry je stratosféra velmi suchá. S rostoucí výškou teplota roste, a proto ustává pohyb částic mezi stratosférou a tropopauzou. Rostoucí teplota je dána poměrně vysokým obsahem ozonu v této vrstvě; vyskytuje se zde 90 % atmosférického ozonu, který pohlcováním UV elektromagnetického záření tuto vrstvu zahřívá [2].

4. stratopauza - je ve výšce přibližně 50 km až 55 km nad Zemí a jedná se o přechodovou vrstvu mezi stratosférou a mezosférou. V této vrstvě teplota s rostoucí výškou roste [2].

5. mezosféra - jedná se o vrstvu širokou přibližně 40 km, od povrchu Země je tedy vzdálená 55 km až 95 km. Teplota této vrstvy s rostoucí výškou klesá z počáteční teploty 0 stupňů Celsia na teplotu mínus 90 stupňů Celsia. Pokles teploty je způsoben absencí vodní páry v této vrstvě a minimální koncentrací ozonu.

6. mezopauza - je vrstva, v níž lze měřit nejnižší teploty v atmosféře. Nízké teploty této vrstvy jsou dány tím, že vrstva neobsahuje téměř žádné částice, které by absorbovaly záření přicházející ze Slunce.

7. termosféra - nachází se výšce 95 km až 690 km nad Zemí. Teplota zde s rostoucí výškou roste a může dosahovat hodnot až 2000 stupňů Celsia. Takto vysoká teplota je dána tím, že částice přítomné v této vrstvě jsou schopné absorbovat vysokoenergetické rentgenové záření a UV záření.

První sonda

První sonda byla připevněná pod balon, který pravidelně vypouštějí pracovníci ČHMÚ se svou vlastní sondou. Jakub tak byl omezen na využitelnou hmotnost 520 gramů, která spolu s 80gramovou sondou ČHMÚ tvořila přípustnou 600gramovou zátěž balonu. Bezproblémový start proběhl v sobotu 3. 11. 2018 ve 12:15 z areálu ČHMÚ v Praze - Libuši. Lano sondy patřící ČHMÚ se ale ve výšce přibližně 16 km nad zemským povrchem přeřízlo o konstrukci Jakubovy sondy a sonda ČHMÚ spadla zpět na Zem. Pracovníci ČHMÚ, kteří nehodu zjistiti, proto okamžitě vyslali sondu náhradní.

Jakubova sonda pokračovala dále a po přibližně 1,5 hodině stoupání dosáhla své maximální výšky nad povrchem Země: 35 km. Objem balonu byl volen tak, aby balon právě ve stratosféře praskl. Během svého pohybu vzhůru sonda letěla ve směru poklesu tlaku (viz graf na obr. 8). Balon tedy postupně zvětšoval svůj objem, až materiál, ze kterého byl vyroben, nevydržel působící síly a balon prasknul. Od tohoto okamžiku začal padat téměř volným pádem k Zemi. Padák, který byl umně umístěn uvnitř balonu, se začal postupně plnit vzduchem a tím sondu brzdil. Vlivem bočního větru byla sonda po celou dobu pohybu unášena směrem na východ. Proto po zhruba 2,5 hodinách od svého startu dopadla sonda několik kilometrů od Střezetic u Hradce Králové.

Ačkoliv byly baterie přístrojů umístěných na palubě sondy před vzletem sondy testovány v parách kapalného dusíku ve škole, nevydržely dodávat elektrické napětí po celou dobu letu sondy. Byly vybrány baterie Energizer Ultimate Lithium, které mají sice dostatečně kvalitní dokumentaci obsahující řadu jejich specifikací, ale přesto se Jakub rozhodl proměřit jejich výdrž sám pomocí senzorů firmy Vernier. Baterie byla připojena k umělé zátěži, která baterii vybíjela konstantním elektrickým proudem. Obvod porovnával úbytek napětí na výkonovém rezistoru s potenciometrem nastaveným napětím a podle potřeby spínal výkonový tranzistor typu MOSFET, čímž byl udržován konstantní úbytek napětí resp. konstantní elektrický proud procházející rezistorem. Na základě provedeného měření byl vykreslen graf časové závislosti elektrického napětí baterie při teplotě mínus 45 stupňů Celsia (viz obr. 1). Z měření vyplynulo, že pro získání napětí 5 V nutného pro provoz kamery a další elektroniky na palubě sondy je nutné použít pět sériově spojených článků. Díky limitu pro hmotnost sondy nebylo možné použít záložní zdroj. Proto záznam videa z kamery na palubě sondy je pouze z cesty sondy do stratosféry.

obr. 1

Sonda nesla tyto přístroje:

1. kamera GoPro Hero 7 black vhodná kvůli své bytelné konstrukci, vysoké teplotní odolnosti a možností nahrávat v rozlišení 4K s frekvencí 60 snímků za sekundu;

2. palubní počítač zakoupený spolu s rámem sondy od firmy High altitude science; počítač má instalovanou anténu systému GPS a byly k němu připojeny senzory tlaku a teploty, jejichž údaje jsou spolu s aktuální pozicí zapisovány každých 6 sekund na MicroSD kartu;

3. sledovač sondy - z několika možností byl vybrán satelitní sledovač SpotTrace; data o aktuální poloze jsou vysílána přes satelit a ukládána na server, odkud jsou přístupná z počítače nebo z aplikace mobilního telefonu.

Data získaná z přístrojů na palubě sondy byla zpracována v programu Mathematica, ve kterém byly též generovány níže uvedené grafy.

První, co nás zajímalo, bylo, jakým způsobem se sonda pohybovala. Vzhledem k tomu, že baterie vydržely být v provozu pouze pro část výstupu sondy do její maximální dosažené výšky, získali jsme závislost výšky na čase zobrazenou v grafu na obr. 2. Prostřední část grafu (od cca 3000 s do 6000 s) byla ovlivněna absencí signálu z družic GPS. Nicméně závislost výšky na čase by byla užitečná pro další zobrazované grafy. Proto Jakub prostřední část závislosti výšky na čase při zpracování vynechal a nahradil naměřený průběh této závislosti spojitou funkcí. Nejlépe vyhovovala kvadratická funkce závislosti výšky na čase. Kvadratický nárůst výšky v závislosti na čase je fyzikálně dobře zdůvodnitelný: odpovídá rovnoměrně zrychlenému pohybu. Vzhledem k tomu, že na sondu působily tíhová síla Země a vztlaková síla vzduchu, je rovnoměrně zrychlený pohyb dobrým přiblížením skutečného pohybu.

Graf časové závislosti výšky sondy nad povrchem Země spolu s nalezenou aproximační funkcí, je zobrazen na obr. 3. Je zjevné, že naměřeným hodnotám kvadratická funkce naprosto odpovídá. Na základě této funkce byly následně dopočítány ty hodnoty výšky sondy nad zemským povrchem, které v původním měření chyběly, a v to odpovídajících časových okamžicích; ty jsou přitom dány vzorkovací frekvencí palubního počítače. Všechny další grafy, v nichž se vyskytuje výška sondy nad zemským povrchem, využívají takto dopočítané hodnoty výšky sondy nad zemským povrchem.

Z uvedených grafů je zřejmé, že se sonda dostala do výšky 35 km nad zemský povrch.

obr. 2

obr. 3

Důležitou charakteristikou atmosféry (na základě které bylo provedeno i výše uvedené dělení atmosféry) je teplota. Jak se měnila teplota v závislosti na výšce družice nad povrchem Země, je patrné z grafu zobrazeného na obr. 4. Tento graf byl zobrazen na základě naměřených dat, proto ve střední části nejsou data kompletní. Nicméně oblast atmosféry ve výšce přibližně od 12 km do 25 km, v níž je teplota téměř konstantní a která odpovídá dle výše uvedeného dělení vrstev atmosféry tropopauze a stratosféře, je natolik zajímavá, že je vhodné naměřená data doplnit pomocí nalezené kvadratické závislosti výšky na čase.

obr. 4

Meteorologové ale velmi často zobrazují tzv. teplotní profil atmosféry, tj. závislost výšky nad zemským povrchem na teplotě. Tento teplotní profil pro čas letu sondy je zobrazen v grafu na obr. 5; tento graf byl sestrojen již s využitím aproximační funkce popisující závislost výšky družice nad zemským povrchem na čase. Jednotlivé vrstvy atmosféry v závislosti na výše uvedeném dělení jsou z tohoto grafu jasně patrné.

obr. 5

Vzhledem k tomu, že spolu s Jakubovou sondou prolétala atmosférou i sonda ČHMÚ (byť v nepatrném časovém zpoždění - viz výše), bylo možné porovnat data naměřená meteorologickou sondou a sondou sestrojenou Jakubem. Porovnání obou teplotních profilů je zobrazeno v grafu na obr. 6. Z tohoto grafu je patrné, že Jakubova sonda měřila téměř po celou dobu letu vyšší teplotu než sonda ČHMÚ. Tento rozdíl se projevil zejména ve stratosféře, kde dosahoval až 20 stupňů Celsia. Tento rozdíl teplot byl způsoben ohřevem teplotního senzoru slunečním zářením. Ač se Jakub snažil teplotní senzor izolovat od vnějších vlivů, izolace nebyla dostatečná. Měřená teplota také závisí na umístění teplotního senzoru na palubě letící sondy.

obr. 6

Nárůst rozdílu teplot měřených oběma sondami v závislosti na výšce je zobrazen v grafu na obr. 7. Rozdíl teplot byl pro tento graf počítán tak, aby pro většinu měření vycházel kladný (viz graf zobrazený na obr. 6 a informace, kterou z něj lze vyčíst: Jakubova sonda měřila po většinu doby letu vyšší teplotu než sonda ČHMÚ). Problém při sestrojování tohoto grafu spočíval ve faktu, že obě sondy měřily s různou frekvencí (různým časovým odstupem jednotlivých měření od sebe) a i naměřené výšky obou sond se mírně lišily. Proto byla data z obou sond spárována k sobě tak, že byl vždy proveden rozdíl teplot měřený oběma sondami pro naměřené výšky, které se navzájem lišily maximálně o 50 metrů.

Ze zobrazeného grafu je patrné, že nárůst rozdílu teplot v závislosti na výšce sondy nad Zemí je přibližně lineární.

obr. 7

Další fyzikální veličinou, kterou je dán (a následně i popisován) stav atmosféry, je tlak vzduchu. Průběh tlaku vzduchu v závislosti na dopočtené výšce od zemského povrchu je zobrazen v grafu na obr. 8.

Tento průběh na první pohled připomíná exponenciální funkci. Proto byl v tomto smyslu naměřený průběh vyšetřen v software Mathematica a nalezená aproximační funkce má předpis

(1)

což je plně v souladu s očekávaným teoretickým průběhem atmosférického tlaku ve tvaru

(2)

Hodnota přitom označuje hodnotu normálního atmosférického tlaku vzduchu při hladině moře. Jeho hodnota je 101325 Pa. Na první pohled se zdá, že hodnota v aproximační funkci je příliš vysoká. Ale dosadíme-li do získaného předpisu (1) nulovou výšku nad zemským povrchem (resp. nad hladinou moře), získáme hodnotu tlaku 104706 Pa. Ani tato hodnota není přesně rovna hodnotě normálního atmosférického tlaku, ale je jí blíže. Relativní chyba této hodnoty je . Vzhledem k tomu, že použitý senzor tlaku nebyl speciálně kalibrován, je shoda mezi oficiální hodnotou a hodnotou vyplývající z Jakubova měření velmi dobrá.

Průběh tlaku v závislosti na výšce nad zemským povrchem spolu s aproximační funkcí je zobrazen v grafu na obr. 9.

obr. 8

obr. 9

Lze pochopitelně zobrazit i závislost tlaku vzduchu na jeho teplotě - viz graf na obr. 10. Ze zobrazené závislosti je patrné, že tlak je v téměř celém proměřeném intervalu přímo úměrný teplotě; výjimkou je oblast tlaku nižšího než 20 kPa. V této oblasti tlaků je teplota stálá, což ukazuje na oblast atmosféry nad tropopauzou.

obr. 10

Na základě naměřených dat lze zobrazit též trajektorii letu sondy. Příslušný graf závislosti zeměpisné šířky na zeměpisné délce je zobrazen v grafu na obr. 11. Ty části trajektorie, kde chybějí data, odpovídají těm místům, kde neměla sonda k dispozici žádný signál družic GPS, pomocí kterého by mohla lokalizovat svou aktuální polohu. Po vložení těchto dat na mapu České republiky lze sledovat svislý průmět letu sondy nad územím České republiky (viz obr. 12).

Naměřená data umožňují sestrojit i trojrozměrný tvar trajektorie, který je zobrazen v grafu na obr. 13. Šedé úsečky mají ilustrační charakter a mají zvýraznit prostorový vjem grafu. Světle modrá křivka zobrazuje průmět trajektorie do vodorovné roviny (tj. světle modrá křivka je identická s grafem zobrazeným na obr. 11).

obr. 11

obr. 12

obr. 13

Druhá sonda

Druhou sondu vypouštěl Jakub ve vlastní režii s pomocí Mgr. Martina Motla z ČHMÚ z pracoviště ústavu v Praze Libuši. Před vypuštěním sondy ale musel žádat o povolení vzletu sondy Úřad pro civilní letectví (dále ÚCL). Výhodou byla domluva právě s Mgr. Motlem, že bylo možné sondu vypustit z areálu ČHMÚ, který je veden ve všech leteckých mapách jako místo startu meteorologických sond. Jednání s ÚCL bylo poměrně časově náročné. I proto, že podmínkou vydání povolení k letu bylo uzavření pojištění odpovědnosti za případnou škodu, kterou by sonda mohla při neřízeném pádu na zem způsobit. Pojištění se nakonec podařilo vyřídit, a proto den před plánovaným odletem bylo povolení k letu vydáno a sonda mohla startovat.

Start druhé sondy proběhl v sobotu 9. 3. 2019 z areálu ČHMÚ v Praze Libuši kolem jedné hodiny odpoledne. Během startu foukal poměrně silný vítr, takže vypustit nafouknutý balon nebylo snadné a během tohoto procesu byla sonda poškozena. Nicméně poškození se týkalo pouze rámu sondy a ne přístrojů, které sonda nesla.

Na palubě byly stejné přístroje, jako při prvním vypuštění sondy, ale díky většímu hmotnostnímu limitu nesla sonda i záložní baterie a navíc Geiger-Müllerův počítač od firmy Safecast měřící intenzitu radioaktivního záření.

Přes poměrně komplikovaný a adrenalinový start se podle přicházejících údajů zdálo, že balon stoupá podle předpokladů. Předpověď místa přistání balonu ukazovala směrem k Brnu, proto jsme vyrazili autem tím směrem. Během cesty se ukázalo, že vítr v horizontálním směru byl ten den opravdu silný! Balon nestoupal tak rychle, jak měl, a proto opustil hranice České republiky a letěl na Slovensko. Tam jsme balon už z technických důvodů nesledovali, ale ihned po návratu do Prahy se nám podařilo kontaktovat starostu obce Horné Chlebany nedaleko od Topoľčan pana Jozefa Ladického; právě na pole kousek za obcí sonda nakonec dopadla. Pan starosta druhý den sondu našel a poté poslal poštou do Prahy. Úleva, když jsme v balíku objevili sondu sice zašpiněnou od bláta, ale s funkčními všemi přístroji, byla velká!

Sonda tentokráte vystoupila do výšky 31 km a po celou dobu zaznamenávaly všechny přístroje na její palubě data.

Závislost výšky sondy nad zemským povrchem na čase je zobrazena v grafu na obr. 14. Data byla zaznamenávána tentokráte během celého letu sondy a nebylo nutné je dopočítávat.

obr. 14

Graf závislosti teploty vzduchu na výšce nad zemským povrchem je zobrazen na obr. 15. Dvojitý graf odpovídá tomu, že tentokráte přístroje měřily jak cestou nahoru, tak cestou dolů.

obr. 15

Teplotní profil atmosféry je zobrazen v grafu na obr. 16. I zde je záznam z obou částí trajektorie letu sondy atmosférou Země. Při porovnání s teplotním profilem atmosféry z prvního letu sondy (zobrazeného v grafu na obr. 5) je zřejmé, že na základě dat získaných při druhém letu nelze jednotlivé vrstvy atmosféry od sebe tak jasně rozlišit, jako to bylo možné při prvním letu. Příčinou je velmi silný vítr, který v den vypouštění druhé sondy nad území celé České (i Slovenské) republiky foukal. Vlivem velké vzdálenosti v horizontálním směru, kterou balon urazil, by ani zobrazený profil pro meteorologické účely nebyl příliš vypovídající o vlastnostech atmosféry. Pro účely Jakubovy práce jsou ale naměřená data velmi cenná: samostatně připravená sonda doletěla do stratosféry Země!

obr. 16

Oproti tomu průběh tlaku vzduchu (při stoupání sondy vzhůru i při jejím pádu dolů) v závislosti na vzdálenosti od zemského povrchu byl standardní (viz graf zobrazený na obr. 17). Tento průběh lze srovnat s průběhem stejné závislosti z prvního vypouštění sondy (viz obr. 8 a obr. 9).

obr. 17

Závislost tlaku vzduchu na teplotě je zobrazena v grafu na obr. 18. Zobrazený průběh velmi dobře odpovídá témuž průběhu naměřeného během prvního letu (viz graf na obr. 10).

Zajímavý je i graf závislosti tlaku vzduchu na teplotě a výšce od zemského povrchu (viz obr. 19). Graf je vykreslen pro obě části pohybu sondy (stoupání směrem vzhůru a následně i pád zpět na zem), proto se v grafu vyskytují zdvojené části.

obr. 18

obr. 19

Velikost rychlosti pohybu sondy v závislosti na výšce nad zemským povrchem je zobrazena v grafu na obr. 20. Vzhledem k tomu, že se jedná o velikost rychlosti sondy vzhledem k zemskému povrchu, jedná se vektorový součet vertikální rychlosti pohybu sondy a horizontální rychlosti způsobené větrem. Skutečnost, že ten den foukal silný vítr, je z grafu jasně patrná.

obr. 20

Díky vyššímu hmotnostnímu limitu mohla druhá sonda nést i Geiger-Müllerův počítač, pomocí kterého bylo možné detekovat radioaktivní záření. Závislost příkonu dávkového ekvivalentu na výšce nad zemským povrchem je pro návrat sondy z maximální výšky výstupu zpět na Zem zobrazena v grafu na obr. 21.

První maximum naměřených hodnot se vyskytuje ve výšce přibližně 9 km nad zemským povrchem. Zvýšený příkon dávkového ekvivalentu v této výšce je pravděpodobně způsobený přítomností elektrického náboje vznikajícího v oblacích, kterými sonda prolétala. Tento elektrický náboj je příčinou vzniku blesků, ale tvoří se i v jiných typech oblaků. Je pravděpodobné, že měření příkonu dávkového ekvivalentu bylo tímto elektrickým nábojem ovlivněno; přítomnost elektricky nabitých částic byla Geiger-Müllerovým počítačem vyhodnocena jako přítomnost radioaktivního záření. Vzhledem k tomu, že Geiger-Müllerův počítač detekuje primárně beta záření, které je tvořeno elektrony, je ovlivnění elektricky nabitými částicemi v oblacích očekávatelné.

Radiace ve vyšších vrstvách atmosféry je způsobena sekundárním kosmickým zářením. Částice primárního kosmického záření mají energii zhruba 10 GeV. Pří srážce s molekulami kyslíku nebo dusíku v atmosféře se jádro daného atomu plynu rozpadá na jednotlivé nukleony (protony a neutrony), mezony, alfa částice, deuterony a gama částice (viz [4]).

Nárůst radiace do výšky přibližně 22 km je způsoben tenčící se vrstvou atmosféry, která by dokázala zachytit sekundární kosmické záření. Pokles radiace ve výšce vyšší než 22 km je pak způsoben nižší interakcí primárního kosmického záření s molekulami plynů tvořících atmosféru. Z toho důvodu klesá i produkce sekundárního kosmického záření a klesá i hodnota radiace detekované Geiger-Müllerovým počítačem. Nejvyšší interakce tohoto druhu kosmického záření je v tzv. Regener-Pfotzerově vrstvě ve výšce zhruba 22 km nad povrchem Země. Výška této vrstvy nad zemským povrchem se téměř nemění. V závislosti na vzdálenosti Země od Slunce (a tedy v závislosti na aktivitě Slunce) se mění schopnost této vrstvy absorbovat kosmické záření a tím vyvolat sekundární kosmické záření (viz [5]).

obr. 21

I pro druhý let sondy lze na základě naměřených dat lze zobrazit trajektorii letu sondy. Graf závislosti zeměpisné šířky na zeměpisné délce je zobrazen na obr. 22. Naměřená data lze vložit na mapu a získat detailnější představu, kudy sondy letěla. Z grafu zobrazeného na obr. 23 je patrné, že sonda skutečně překročila hranice České republiky a svou cestu skončila na Slovensku.

Z naměřených dat lze sestrojit i trojrozměrný tvar trajektorie zobrazený v grafu na obr. 24. Šedými úsečkami je zvýrazněn prostorový vjem grafu. Světle modrá křivka označuje průmět trajektorie sondy na hladinu nadmořské výšky, z níž sonda startovala.

obr. 22

obr. 23

obr. 24

Zdroje

[1] Dvořák J.: Stratosféra, absolventský projekt, SPŠST Panská, Praha

[2] What is stratopause, dostupné z http://www.actforlibraries.org/what-is-the-stratopause/, [cit. 2018-12-22]

[3] https://www.albany.edu/faculty/rgk/atm101/structur.htm, [cit. 2019-03-16]

[4] https://www.wikiskripta.eu/w/Kosmické_záření,_měření_pozadí_detektoru, [cit. 2019-03-16]

[5] https://arxiv.org/pdf/1707.00275.pdf, [cit. 2019-03-16]

Videa pořízená v průběhu letu sond:

kompletní video z druhého letu sondy - pod videem jsou vypsány časy, ve kterých se děje ve videu něco zajímavého;

krátký sestřih pro školní akademii na konci školního roku 2018/2019.

Data:

naměřená data, na základě kterých byly vytvořeny výše uvedené grafy