Nejen fyzikální procházka Prahou

Ve čtvrtek 2. května 2024 jsme vyrazili s přibližně dvěma třetinami žáků třídy 23L SPŠST Panská na nejen fyzikální procházku Prahou. Ve škole žáci čtvrtých ročníků psali didaktické testy z matematicky a angličtiny, proto bylo třeba vyklidit školu. Současně s tím náhodně vybraná třetina žáků třídy Českou školní inspekcí psala test zadaný touto institucí.

Krátce po deváté hodině se scházíme na zastávce stanice tramvaje Pohořelec a začínáme naši procházku.

„Stojíme před sousoším, které jsem už zmiňoval na hodinách fyziky,“ říkám při pohledu na sousoší velikánů astronomie. Na okolí před Gymnáziem Jana Keplera shlížejí Tycho Brahe a Johannes Kepler. Současně doplňuji další informace, které jsem o sousoší zjistil. Žáci si některé z nich zapisují do připravených pracovních listů. Občas je to zajímavý pohled: nikdo nemá žádnou pevnou podložku, takže záda spolužáků nebo vlastní koleno je vhodná opora, a tužek je ve skupině také jen pár. Na omluvu žáků nutno dodat, že o zákeřnosti fyzikáře, který připravil pracovní list, předem nevěděli.

Prohlédneme si sousoší a pokračujeme ke vchodovým dveřím gymnázia, kde je umístěna pamětní deska odkazující na fakt, že právě zde zemřel Tycho Brahe.

„Dneska půjdeme kolem několika domů, na kterých je pamětní deska se stejnou informací – tedy Zde zemřel Tycho Brahe – ale podle současných nálezů se ukazuje, že právě tahle je pravdivá,“ vysvětluji žákům. „Ono není úplně triviální dohledat informace o událostech ze začátku 17. století.“

Poté pokračujeme na Loretánské náměstí, kolem Černínského paláce ke slavné Loretě. Cestou dávám žákům záludné otázky (která instituce sídlí v současné době v Černínském paláci, čím je Loreta známá i ve světě, kdo v době, kdy Brahe a Kepler dokončovali popis pohybů planet Sluneční soustavy, vládl Čechám z Pražského hradu, …). Odpovědi jsou občas zarážející, ale snad i k ujasnění faktů přispěje dnešní procházka.

Dále pokračujeme malebným Novým světem kolem letní scény Divadla Ungelt až k domu U Zlatého noha, kde je další pamětní deska připomínající, že zde Tycho Brahe zemřel.

„Proč je to zapsané špatně, pane učiteli?“ ptá se jeden ze žáků při pohledu na datum pořízení desky zapsané římskými číslicemi.

„Přiznám se, že nevím, ale patrně se pravidla psaní těmito číslicemi během doby vyvíjela,“ napadá mě.

Chvíli žákům vyprávím historky vážící se ke slavnému astronomovi, ale i fakta spojená se zkoumáním části jeho ostatků v Ústavu částicové fyziky v Řeži. Stojíme kousek od inkriminovaného domu, před nímž je skupinka německých turistů. Ani jsem si nevšiml, že stojíme před otevřenými okny pivních lázní, odkud se na nás usmívá sympatická servírka. Jen domluvím a chceme pokračovat dále, servírka za námi přijde a nabízí možnost jít dovnitř. S díky pro tentokráte odmítáme. Třeba za dva roky, až budou žáci zletilí …

Kolem Martinického paláce pokračujeme na Hradčanské náměstí s malou zacházkou do Loretánské ulice, kde je na vratech Hradčanské radnice zasazen etalon pražského lokte. O starších jednotkách nejen délky jsme se žáky mluvili v úvodu do fyziky, včetně nutnosti zavedení standardních, pokud možno mezinárodně platných, jednotek.

Na Hradčanském náměstí upozorním na klasický kandelábr, projdeme kolem Schwarzenberského paláce, kde se údajně konala poslední večeře, na které Tycho Brahe byl, mineme sochu T. G. Masaryka, upozorním žáky na fakt, že nemusejí mít selfie s hradní stráží, a pokračujeme k vyhlídce na město. Ač je jasno a poměrně větrno, je město zahaleno mírným oparem. Nicméně známé budovy jsou vidět a já jsem rád, že řadu z nich žáci sami poznávají. S vyhlídkou se loučíme pohledem na „pražskou Eiffelovku“, jak překřtil jeden žák Petřínskou rozhlednu.

Scházíme do podhradí a v Nerudově ulici zastavujeme před domem U Dvou slunců, kde je umístěna pamětní deska Jana Nerudy. Nevýhodou pro pozornost žáků zaměřenou na desku je naproti stojící obchod s čokoládou, který má u vstupních dveří vzorky prodávaného artiklu k ochutnání zdarma.

Poté pokračujeme dále dolů ulicí Jánský vršek a zastavíme se u domu z roku 1547, ve kterém byla podle tradice observatoř Edwarda Kelleyho, kterého známe z dvojfilmu Císařův pekař – Pekařův císař. V současné době podnikatelé ve vnitrobloku domu těží z fenoménu tohoto alchymisty.

V družném hovoru se žáky mineme odbočku k domu U Tří růží, kde pracoval český chemik Jaroslav Heyrovský, takže se pár metrů vracíme zpět. Zde zažijeme další příjemný šok, když naší diskusi o přínosu slavného chemika poslouchá obyvatelka domu vracející se zpět domů, která nás začne srdečně zvát do domu. I toto pozvání slušně odmítáme.

„Nemůžu věřit, že jsme v Praze. Tak milé lidi jsem tu nečekal,“ neudržím poznámku za zuby.

Průchodem v ulici Tržiště, pár metrů od velvyslanectví USA, vcházíme na Malostranské náměstí, kde upozorňuji na budovu HAMU, MFF UK i chrám svatého Mikuláše.

„Teď je vhodná chvíle, kde jinde než u matfyzu, abyste zkusili zrealizovat praktické úlohy z pracovního listu,“ usmívám se. „U ambasády sice byli policisté, ale snad až sem neuvidí.“

Žáci si čtou zadání.

„Sestrojení kružnice a elipsy tady vynecháme, ale simulaci fází Měsíce a zatmění Slunce i Měsíce si zkusíte,“ vybízím žáky a vyndávám vytisknuté obrázky Země, Slunce a Měsíce.

„A to jako mám běžet na druhý konec Prahy?“ usmívá se jeden žák a navazuje na poměry velikostí planet a jejich vzdáleností od Slunce, se kterými si hráli v hodině fyziky.

„Ne, to opravdu nemusíš,“ uklidňuji ho. „Navíc vidíš, že jsem tentokráte vytiskl obrázky ve stejné velikosti, takže o poměry mi teď nejde. Jde mi o simulaci těch popsaných jevů.“

Nevím, co si mysleli kolemjdoucí obyvatelé hlavního města a turisté procházející kolem nás. Ale to je celkem jejich problém! Důležité je, že si žáci začali příslušné konfigurace zkoušet. To, že u toho bylo poměrně dost diskusí, je jasné. To, že bylo třeba některé nápady postupně vracet do správných kolejí, je také jasné. Ale nakonec všechny skupinky, v nichž žáci pohyby vesmírných těles simulovali, dospěly ke správným konfiguracím.

Podle reakcí žáků, když jsme se pár minut před dvanáctou hodinou loučili, se zdálo, že se jim procházka líbila.

Inspirace:

Průběh procházky je zobrazen na fotografiích.

Autor fotografií:

Jaroslav Reichl

© Jaroslav Reichl, 2. 5. 2024