Tak to jsem já, když jsem bylo ještě malé a milé děcko. Byl jsem skoro středem vesmíru, neboť sestra se narodila až dlouhé čtyři roky po mně. Jak jsem se doslech z vyprávění, nikdy nezažila takovou pohodu jako já - rodiče se totiž vyvarovali chyb, kterých se dopustili na mně.

Už jako malý (já jsem ten menší) jsem byl chlapec k pohledání, no uznejte! Ta čokoláda mi přidala jen lehce mužnější vzhled.

Pirátem silnic ve skutečnosti jsem se stal až v době, kdy jsem (alespoň papírově) vstoupil do skvostného světa dospělých. Trénovat jsem ale začal už odmalička! (Zlí jazykové dokonce tvrdí, že jsem se nechal v autíčku tahat na provaze od svého otce. Já tomu ale nevěřím!)

No tak tohle snad nepotřebuje komentář ...

Tak tohle je velmi slavný den: první cesta do školy. (A na 8+4+6=18 let života je jasný program!)

Ten debilně se tvářící človíček vpravo je moje mladší sestra.

Sportovně fyzikální nadání se u mě začalo projevovat již v útlém věku. Faktem ale je, že tyto skoky byly velmi bolestivé (no aby ne, v té době jsme doma používali velmi tvrdou vodu)!

Začínám se zakulacovat a mohutnět. Tady se sice tvářím, že mi to celý město (ani nevím, kde to je) patří, nebo že mě něco šíleně štve (abych byl slušný). Vyberte si!!!

Tak tohle je fotografie ze druhé třídy. Je zajímavá hned z několika důvodů:

Na letní tábory (tehdy ještě Pionýrské tábory) jsem příliš nejezdil. Na tom jediném, co jsem byl v Německu (tehdy NDR), byl pořádán karneval. Spolu se spolubydlícím z chatky (už ani nevím, jak se jmenoval - snad Štěpán) jsme šli za uklízečky. Když se tak na sebe dívám, nemohu nevzpomenout Helenku Růžičkovou v roli Anny Urbanové v seriálu Vlak dětství a naděje ...

Sportuji rád, ale nedosahuji žádných rekordních výsledků. To mi ale nezabrání abych se do sportu s o to větší zuřivostí a elánem pustil ... Tohle bylo někdy kolem sedmé třídy ZŠ.

Po absolvování základní školy jsem se rozhodl pro studium na gymnáziu, protože jsem nebyl rozhodnut, co chci dělat dále. Koncem prvního ročníku jsme byli už ostřílení borci na škole a nerozhodil nás ani lyžařský kurz, který málem skončil pro jednoho našeho spolužáka vyhazovem ze školy. Psal se rok 1989 a pomalu končila éra komunismu ...

Prázdniny, víkendy a vůbec skoro veškeré volno jsme trávili se spolužáky ze třídy na vandrech, na vodě, ... Tohle je fotka z Vltavy, kterou jsme sjížděli o prázdninách mezi druhákem a třeťákem na gymplu. A tahle akce se stala mě a dvěma mým kamarádkám osudnou! Proč? Protože ...

... tam jsme vymysleli sázku! Já se od zhruba od 1. 8. až do konce prázdniny nebudu holit (v té době jsem se holil již obden) a pokud přijdu tak zarostlý do školy, vynesou mě mé dvě kamarádky po Starých zámeckých schodech zezdola (od stanice metra Malostranská) až nahoru k vyhlídce.

Byla to každopádně zajímavá akce, protože děvčata vymyslela, že mě ponesou na žebříku, který urvala (no fuj, dámy) z palandy. Že by se mnou dámy zacházely zrovna v rukavičkách, to se říci nedá.

Celá akce se pochopitelně neobešla bez všech, kteří byli u zrodu sázky, a dalších spolužáků či známých. Největší atrakcí jsme byli pro cizince, kteří si náš výstup fotili jak zběsilí.

Postupně, jak se mnou děvčata šplhala výš a výš (a to nebyla sranda, protože v té době jsem měl podstatně přes metrák), docházela dobrá nálada a vtípky nejen jim, ale i mě. Bál jsem se, že mě někde vyklopí. Naštěstí se tak nestalo a já i ony jsme dopadli dobře.

Když se zkazilo počasí, začali jsme jezdit do chat. Někdy jen tak, někdy za účelem oslavení narozenin někoho z nás. Při tom jsem i spolužačce (jedna z těch dvou, které mě vynášely do Starých zámeckých schodů) vysvětloval matematiku. Aby jí lépe chápala, hrál jsem k tomu na kytaru. Moc se jí to líbilo!!!

Od druhého ročníku na gymnáziu jsme pravidelně s naší partou jezdívali společně trávit vánoční prázdniny a oslavit příchod nového roku. Před každým Silvestrem jsme nakoupili zásoby nejen jídla, ale i pitiva. Většinou jsme při hře na kytary (já ne - to ostatní) i zpívali - no a zpívejte se suchým krkem!!! To nejde! A není to navíc ani zdravé!

No a než jsme se nadáli, 4 roky strávené na gymplu utekly jako voda. A přišel maturitní ples. A moje sólo se stávající ...

... i minulou třídní profesorkou.

V zimních měsících jsme společně vyráželi (občas) i na hory. Ještě, že mě nikdo nezachytil na běžkách, které jsme tehdy v Rokytnici s sebou měli. To by byl pohled pro Bohy!!!

Během studií na střední a pak i na vysoké škole, když jsme někam vyráželi po vlastech českých, stal se naším dopravním prostředkem STOP. Bylo to levné, dobrodružné (Vezme mě někdo? Dojedu na místo srazu s ostatními včas? ...), zdravé (chození pěšky po silnici od vesnice k vesnici), ...

Někdy se nám povedlo se domluvit i tak, že jsme mohli vyrazit na kolech. To pak bylo cestování snazší, protože jsme se všude dostali "po svých".

Ale většinou nás bylo možné zahlédnout s bágly na zádech, kde jsme měli spacák a kus chleba, jak pochodujeme krajinou. Jó, to byly časy ...

Tahle fotka se kamarádům moc líbila. Prý na mě ten malý batůžek vypadá nějak divně?!? Já toho ale fakt víc nepotřeboval! A navíc to byl standardní batoh "traper"!

Časem jsem udělal věc, kterou si pak asi každý chlap vyčítá a lituje jí - oženil jsem se. Ale co se už jednou stalo, nemůže se odestát ...

Takhle to ale u nás nechodí - ženu jsem nesl jen jednou jedinkrát a to právě před radnicí. Vícekrát se to už neopakovalo a ona to ani (naštěstí) nevyžadovala. I když ...

Když už pro nic jiného, tak na svatbu se dá vzpomínat kvůli té žranici, která následovala. Tady mě právě (už půlhodiny) má choť krmí polévkou. Měli jsme dršťkovou. Některé hosty to sice šoklo, ale jinak to bylo super.

O prázdninách v roce 2003 jsem navštívil spolu s manželkou svojí sestřenici v USA na Floridě. Krom moře jsme se mohli vydovádět v bazénu. A to bylo něco pro šílence mého formátu!!!

Dokonce i malým dětem jsem zabavoval jejich vodní hračky, které jim rodiče nakupovali za několik dolarů. Ale nevyzkoušejte Archimedův zákon v praxi!!!

A to je mé království - kabinet fyziky v budově SPŠST Panská v Malé Štupartské! A nebojte - vyznám se tam bez problémů ...

Je známo, že mě zajímá spousta věcí a nebráním se jakékoliv ptákovině . Možná i proto jsem od své bývalé třídy 03K dostal darem poukázku na tandemový seskok s padákem. Bylo to něco úžasného a fantastického. Díky moc!