Poděkování
doc. Daniel Valúch a jeho kolegové z CERNu - za pomoc při organizaci naší návštěvy v CERNu;
Otakar Matouš a Jakub Šerých - za pomoc v průběhu exkurze;
Cestovní kancelář PANGEA-TRAVEL.CZ s.r.o. - za zajištění ubytování během exkurze a dopravy;
Spolek rodičů a přátel školy Panská z.s. - finanční příspěvek žákům na exkurzi.
Odkazy ...
CERN;
Meltronx - on-line sledování dění v CERNu;
CERN - články Jaroslava Reichla o CERNu;
Autor fotografií
Jaroslav Reichl
Tradice ...
Po nuceně zrušené exkurzi v roce 2020 kvůli vlně onemocnění COVID-19, která se proháněla Evropou, jsme začali v září 2021 uvažovat o navázání na přerušenou tradici. Proto jsme se s vedením školy domluvili na vhodném terminu a objednali jsme exkurzi. Tradiční mail potvrzující exkurzi a tradičně vyzývající k tomu, abychom s objednáním autobusu a další organizací cesty vyčkali, až to v CERNu skutečně potvrdí, obsahoval i varování, že kvůli výše zmíněné nemoci a zákazech s jejím šířením spojených se exkurze nemusí uskutečnit vůbec.
„Počkáme do ledna, pak začneme věci řešit,“ rozhoduji. Vedení školy souhlasí.
Na začátku února se dotazuji do CERNu, zda exkurze bude či nikoliv. „We will see …,“ čtu v odpovědi. Přesto se dotazuji cestovní kanceláře, zda to můžeme velmi předběžně začít domlouvat.
Když už z CERNu přichází odpověď, že exkurze bude, začínají díky dění na Ukrajině oscilovat ceny pohonných hmot s poměrně velkou amplitudou. Když se ptám našeho stálého spolupracovníka doc. Danila Valúcha, zda by na nás inkriminovaného 13. května 2022, kdy plánujeme v CERNu být, měl čas, jeho odpověď mě zmate: „Ano, nic tam nemám, ale ono se už v CERNu bude provádět???“
Ach jo …!
Nakonec se ale vše v dobré obrátilo, cestovní kancelář (i přes nejistotu cen pohonných hmot) připravila akceptovatelnou cenu, takže snad budeme moct vyrazit! Program zůstává věren modelu, který se během let 2006, 2008, 2010, 2012, 2014, 2016 a 2018 víceméně ustálil:
Začátek výpravy ...
V pátek 22. dubna 2022 se koná v učebně fyziky SPŠST Panská v budově v Malé Štupartské tradiční zhruba hodinová předodjezdová přednáška, která má dva základní cíle: poznat se společně dříve než v autobuse a dozvědět se o problematice, kterou se nejen fyzikové v CERNu zabývají, dříve, abychom se na místě mohli věnovat už detailům a zajímavostem. Během přednášky postupně projdeme:
On The Road ...
Odjezd z Prahy
Ve čtvrtek 12. 5. krátce po půl jedné v noci vyrážíme z parkoviště na hlavním nádraží v Praze na další výlet do švýcarského CERNu a přilehlých destinací. Luxusní autobus byl přistaven včas, naložili jsme svá zavazadla a za několik minut už projíždíme centrem Prahy směrem na Plzeň a Rozvadov.
Odjezdu předcházelo období nejistoty způsobené doznívající epidemií nemoci COVID-19, která zrušila i zájezd v roce 2020, ale i odhlašováním řady žáků školy na poslední chvílí a tím vynucené shánění náhradníků. Vše se ale nakonec podařilo, takže dva tisíce kilometrů dlouhému výletu už nic nebránilo v realizaci.
Speyer
Noční cesta přes část Německa probíhala bez problémů, a proto už krátce před devátou hodinou ráno zastavujeme nedaleko muzea ve Speyer. Kupujeme společně lístky na vstup do muzea a pak si každý dle svého výběru může muzeum prohlédnout. V muzeu jsou kromě tradičních dopravních prostředků, jako jsou automobily, motocykly nebo zemědělské stroje, vystaveny i opravdové unikáty: dopravní letadlo společnosti Lufthansa, sovětský raketoplán Buran, válečné ponorky a řada dalších unikátů.
Kromě toho všeho bylo možné vyzkoušet i různé další kratochvíle: sjezd trubicí ve speciálním vaku, který kvůli bezpečnosti pohyb poměrně značně brzdil, nebo vyzkoušet motokáry a s kamarády uspořádat závody.
Před půl jednou se scházíme všichni u autobusu. Ke včasnému příchodu pomohla nejen slušnost a dochvilnost žáků, ale také motivace v podobě kasičky na pokuty za pozdní příchody, kterou jsem v rámci seznamování se se pravidly na našem zájezdu všem ukázal.
Cesta do hotelu
Cesta do hotelu na předměstí Ženevy, ovšem na francouzské straně města, probíhala bez problémů. Na několika zastávkách jsme doplnili zásoby nebo si nakoupili pamlsky, kterými jsme si zkracovali cestu.
V hotelu jsme očekáváni, máme připraveny karty k pokojům.
„Doufám, že vše proběhne bez problémů,“ říkám žákům před rozdáním karet. „Nerad bych, aby nám zase vyhrožovali policií, jako v minulých letech. Uvědomte si, že když jste na pokoji tři nebo čtyři a chcete se bavit, tak na sebe nemusíte křičet! Dveře naštěstí mají pojistku a zavírají se velmi velmi pomalu, takže bouchání dveří nehrozí. Ale i tak se chovejte mravně - v hotelu nejsme sami.“
Žáci pokyvují hlavou a zdá se, že vše pochopili.
„Na snídani by bylo fajn, kdybyste se trousili od 7:15, abychom se stihli všichni pohodlně vystřídat, protože jídelna u recepce není příliš velká. Odjezd směr CERN je v 8:15.“
Večer strávíme každý většinou nalezením vhodné restaurace, kde povečeříme, a pak už míříme do postelí. Po noci strávené v autobuse si spánek v posteli zasloužíme!
Odjezd z hotelu
V pátek ráno se postupně potkáváme na snídani u hotelové recepce. Místa je tu pro pár lidí, takže vůbec nevadí, že tu nejsme všichni najednou. Pohled z oken hotelu během snídaně předznamenává další slunný den, jehož část máme v plánu strávit v CERNu. Tam vyrážíme přesně podle plánu, byť s několikaminutovým zpožděním, při kterém do kasičky na pokuty přistály první mince.
CERN - příjezd k recepci
Krátce před devátou jsme u CERNu, zaparkujeme před opět změněným parkovištěm nedaleko recepce a přes stavbu, která v okolí parkoviště a recepce CERNu probíhá, procházíme právě k recepci. To už se k nám připojil náš průvodce, Ing. Daniel Valúch, který pro nás připravil program.
„Co se to tu staví?“ ptáme se zájmem při pohledu na dvě symetricky kolem silnice umístěné rostoucí stavby v podobě ležících válců.
„To je nové návštěvnické centrum,“ odpovídá náš průvodce. Z jeho hlasu je patrné, že ani jeho příliš netěší nová politika návštěv CERNu, kterou nastínil minulý večer během e-mailové komunikace s Jakubem Šerých. Aniž se svěřujeme s detaily žákům, pokračujeme směrem k recepci.
Tam dostaneme návštěvnické karty, které si sami doupravíme tak, abychom si je mohli zavěsit na krk a být tak identifikovatelní jako návštěvníci CERNu, a přecházíme do přednáškové místnosti.
CERN - přednáška
V přednáškové místnosti nás Daniel Valúch seznámí se základními informacemi o CERNu: poslání, status, počty zaměstnanců, s různými typy pozic zaměstnání, ale také se základním fyzikálním principem činnosti urychlovače a jeho detektorů.
„Další část exkurze bude trošku ve spěchu, protože na ni máme omezený čas,“ říká na závěr přednášky Daniel. „Bude nutné se rozdělit na dvě skupiny, z nichž obě uvidí totéž,“ upozorňuje Daniel. „Ale ta první, která půjde se mnou, bude mít možnost se podívat na unikátní zesilovač,“ láká Daniel zájemce.
CERN - hala SM18
Pak vycházíme z recepce a jdeme zpět k autobusu. Ten nás doveze k hale SM-18, která byla pro exkurze jako stvořená. Bylo možné si v ní prohlédnout jednotlivé komponenty urychlovače, které byly v hale vystavené. Přitom se jednalo o skutečné komponenty používané v urychlovači uloženém v hloubce průměrně 100 metrů pod povrchem země.
Změna bezpečnostních předpisů a návštěvnické politiky CERNu způsobily, že se do haly, ve které probíhá testování komponent urychlovače, nedostaneme. Z autobusu vychází polovina z nás, druhá pokračuje s Danielem dále.
Skupinka, která zůstala u haly SM-18 se znovu rozděluje na dvě části a každé z nich se ujímá český průvodce. S ním jdeme do předsálí haly, kde je na zemi nakresleno schéma urychlovače, a na stěnách siluety okolních dominant (hory, ženevské letiště, …).
Pak pokračujeme k „výtahu“. Když se za námi zavřou dveře, průvodce stiskne tlačítko a výtah se rozjede. Ukazatel hloubky se začne pohybovat směrem k údaji „100 m“ a na obrazovkách na protilehlých stěnách výtahu ubíhá jeho okolí. Postupně tak projíždíme kolem detektoru LHC a můžeme si prohlédnout jeho jednotlivé části. Iluze je opravdu dokonalá, že na chvíli má člověk pocit, že je skutečně ve výtahu. A ani příliš nechybějí umělé vibrace, které prý původně byly v plánu, ale které byly z finančních důvodů nakonec při realizaci této expozice vypuštěny.
Když výtah zastaví v hloubce 100 metrů pod zemí, vycházíme ven a ocitáme se přímo u urychlovače. V místnosti je umístěno několik komponent urychlovače; některé jsou otevřeny, aby bylo vidět dovnitř. Šikovně umístěná zrcadla chodbu zdánlivě prodlužují tak, aby autory zamýšlená iluze byla ještě lepší.
Po seznámení se se základním principem urychlovače, který je doplňován ukázkou příslušné části urychlovače nebo videosekvence, vycházíme z tunelu urychlovače přes předsálí ven před halu, kde čekáme na návrat autobusu.
Ten během několika minut přijíždí, skupinky se vymění a ta, která byla v hale SM-18, pokračuje k CERN Control Centre.
CERN - kontrolní centrum
„Malá změna, i vy uvidíte zesilovač,“ oznamuje Daniel Valúch v autobuse cestou ke kontrolnímu středisku CERNu.
Když vystoupíme z autobusu, představuje nám Daniel dalšího průvodce, který tentokráte hovoří anglicky. Jeho angličtina je skvělá a je mu dobře rozumět. Nejdříve strávíme několik minut v temné místnosti s vystavenými exponáty (zdroj protonů pro urychlovač, …) a interaktivní obrazovkou, na které jsou postupně promítány animace akcelerace nabitých částic v CERNu, zakřivování jejich trajektorie, fokusace svazku, průlet detektorem, … Pak se najednou obrazovka rozplyne a my vidíme do kontrolní místnosti CERNu. To žáky, kteří na tento přechod nebyli připraveni, velmi zaujme. Pochopitelně, že si kromě kontrolních obrazovek a dalších technických zařízení, všimli i prázdných lahví od alkoholu, které jsou v místnosti vystaveny. Lahve ovšem nejsou důkazem neřestí pracovníků centra, ale každá je spojena s oslavou určitého úspěchu v CERNu (objev Higgsova bosonu, dosažení další vyšší energie svazku, …).
CERN - zesilovač
Poté přecházíme do několik metrů vzdálené budovy, v níž je umístěn zesilovač, jehož vznik, údržbu a provoz má na starosti Danielův tým. Vidět zesilovač určený pro potřeby CERNu, který zabírá patrovou budovu, je úchvatné. Navíc zesilovač, jehož základními součástkami jsou klasické elektronky! Daniel postupně představuje tento unikátní přístroj. Jedinou drobnou nevýhodou je popis v angličtině, neboť náš anglicky mluvící průvodce je stále s námi, ale není to žádná velká překážka. Klíčová slova, která žáci neznají nebo se tváří, že jim nerozumějí, Daniel vysvětlí slovensky.
Když vcházíme do další místnosti, kde jsou názorně ukázána zesílení jednotlivých částí zesilovače pomocí porovnání s výkonem mobilního telefonu, neodpustí si Daniel poznámku:
„Podívejte se na kliku, která je vytištěna na 3D tiskárně se stejným motivem, jaký má urychlovací trubice.“
Všechny to zaujme a kliku si prohlížíme.
„Když se někdo ptá, proč jsme to tak udělali, odpovídáme jednoduše Because we can!“ usmívá se Daniel. V danou chvíli jsem nepochopil, zda to byla náhoda nebo narážka na jeden díl seriálu The Big Bang Theory, kde čtyři přátelé vyrobí robota projíždějícího díky jakési mačetě dveřmi a stejnou odpověď dají své sousedce na její zvídavý dotaz.
Ačkoliv by byl Daniel schopen povídat o „svém“ zesilovači hodiny, tlačí nás čas. Exkurze je naplánovaná na určitou dobu, takže musíme pokračovat dál. Vracíme se před halu SM-18, nabíráme do autobusu zbytek naší výpravy a míříme zpět na parkoviště před recepci.
Tam se s námi Daniel loučí, domlouvá s recepčními, že nás krátce po jedné hodině pustí do areálu CERNu, abychom si došli na oběd do jedné z CERNských kantýn.
CERN - Microcosm
Necelou hodinku, která do té doby zbývá, strávíme v Microcosmu, kde je stálá výstava vysvětlující a zobrazující problematiku studovanou v CERNu. Žáci se tak mohli podívat na názornou animaci zobrazující na lidské hlavě přechod od makroskopických rozměrů až na úroveň protonů, neutronů a kvarků, na model mlžné komory detekující různé typy částic nebo na jednotlivé části detektorů používaných v urychlovači. K vidění jsou též modely popisující distribuci dat proměřených a zaznamenaných v CERNu do spřátelených pracovišť k dalšímu zpracování.
Žáci mají zájem, občas se ptají na další informace nebo souvislosti. A to je super - alespoň jim exkurze přinese maximum informací.
CERN - oběd
Cesta z recepce na oběd probíhá bez problémů - jen musíme být tiše, neboť v kancelářích podél chodby, kterou jdeme, se normálně pracuje. Takže třeba tam právě dešifroval naměřená data nějaký budoucí nositel Nobelovy ceny.
Oběd v kantýně netrvá tak dlouho, jak jsme se zpočátku obávali. Každý si vybere jídlo dle svého výběru a preferencí, zaplatí u pokladny a najde si volné místo.
„Nepočítejte, že budete sedět parta pěti kamarádů spolu, prostě si sedněte tam, kde je místo,“ upozorňoval jsem žáky před vstupem do kantýny. Ukázalo se, že to bylo zbytečné varování - kantýna nebyla tak naplněná, jak jsem se obával.
Po obědě se scházíme nedaleko kantýny a navrhujeme žákům program. „Vzhledem k tomu, že druhý den nepojedeme do Ženevy, máte možnost se tam podívat nyní. Jezdit tam autobusem je velmi špatný nápad. Jednak před recepcí CERNu jezdí tramvaj, navíc nebudeme riskovat zácpy, hledání parkoviště a podobně. Pokud si koupíte celodenní lístek na místní MHD, platí vám i na žluté lodičky jezdící na Ženevském jezeře. Před cestou se můžete i podívat do Globe, té půlkulové stavby stojící naproti recepci,“ shrnuji možnosti.
Domluvíme se na srazu v 19:00 u autobusu a pak se už každý vydává tam, kam ho jeho zájmy lákají. Pochopitelně s dodržením minimálního počtu tří osob ve skupince.
Ženeva
Cesta do centra trvá tramvají asi půlhodiny, přístavních míst, odkud jezdí ony lodičky, na kterých platí celodenní lístek, je kolem jezera celkem dost, slavný vodotrysk je v provozu, kavárničky a stánky podél jezera také, sluníčko krásně svítí a po mracích na obloze není ani památky. Takže co víc si pro krásný a pohodový výlet přát!
Krátce před sedmou hodinou jsme skoro všichni u autobusu. Ale dvě skupinky žáků chybějí.
„Už je sedm, pane profesore,“ ozývá se z několika míst autobusu.
„Ano, typicky česká … člověk se ozval, že?“ usmívám se. Je mi jasné, že se osazenstvo autobusu těší na další výběr pokut.
Přichází SMS, že se obě skupiny zpozdí díky zpoždění tramvaje. Ale ani kdyby to popsané zpoždění tramvaj neměla, nestihli by žáci dorazit včas.
Kolega Šerých chystá pokladničku, já foťák, a to už první skupinka přichází. Tedy: všichni běží, což se jim počítá jako pozitivní přístup. A proto i slevujeme z původní výše pokuty. Za několik minut se podobná scénka opakuje se druhou skupinkou. I oni posledních několik desítek metrů k autobusu běželi!
Návrat do hotelu
Vracíme se na hotel a každý pak dle svých tužeb jde hledat v přilehlé periferii vhodnou večeři.
Chamonix
V sobotu ráno vyjíždíme dle plánu v 9 hodin ráno směrem na francouzské Chamonix. Cesta ubíhá celkem rychle, a tak můžeme za necelou hodinku jízdy obdivovat Alpy tyčící se přímo před námi. Počasí je stejné jako minulý den: nebe bez oblačnosti, sluníčko svítí. Však to také Jakub Šerých po vystoupení z autobusu (asi po hodině a půl od výjezdu od hotelu) patřičně komentuje: „Víte, kdo váš úhlavní nepřítel dneska?“
„Slunce?“ pochopili někteří žáci, kam otázkou míří.
„Přesně tak, proto se raději namažte. Zvláště, pokud na spálení trpíte,“ radí Jakub.
Společně vyrážíme ke stanici Mer de Glace a z nadmořské výšky 1042 metrů nad mořem za několik minut po zakoupení lístků vyrážíme do nadmořské výšky 1913 metrů. Cesta vláčkem začíná mírným stoupáním, které se ovšem za několik desítek metrů poměrně rychle změní. Sklon trati je značný, stát ve vláčku bez držení by nebylo možné. Cestou z pootevřených oken sledujeme hory blíže i dále od trati, ale občas se naskytne i nádherný pohled do údolí, ve kterém se rozkládá Chamonix.
Nahoře zjišťujeme, že všechny cesty, kromě té směrem dolů na Chamonix, jsou zavřené. Probíhá jakási rekonstrukce, otevřena je pouze menší restaurace s občerstvením a krámek se suvenýry. Vzhledem k tomu, že jsme se už u autobusu domluvili, kdy se u něj opětovně sejdeme, zařizují se všichni dle svého. Občerstvení, nákup suvenýrů a rozhodování se, zda dolů sjet lanovkou nebo si udělat na cca hodinu a půl procházku dolů.
Po návratu do městečka - ať už vláčkem nebo pěšky - jsme všichni zamířili do hospůdky, kavárny či jiné občerstvovny, abychom doplnili zejména vypocené tekutiny, ale také se najedli.
V pět hodin odpoledne, dle domluveného harmonogramu, vyrážíme bez placení pokut za pozdní příchod směrem do švýcarského Montreux.
„Pojedeme zpět na Ženevu, nevím, jak by to vypadalo v těch serpentýnách, které jsou na druhé cestě,“ oznamuje řidič.
„Nám to nevadí,“ usmívám se.
Montreux
Od Ženevy si užíváme pohledy na Ženevské jezero a okolní krajinu. V Monteux zastavujeme na necelou hodinku, dojdeme se podívat podél jezera na sochu Freddieho Mercuryho a někteří žáci se po celodenním výletu do hor v jezeru osvěží.
Pak pokračujeme na nedaleký Chateau de Chillon. Pořídíme společnou fotografii a pokračujeme v naší cestě dále. Řidiči chtějí projet Švýcarskem tak, aby nemuseli platil mýtné za další den. To sice nestihneme, ale kde není žalobce …
Cestou do Mnichova
Zastavujeme poté až v Rakousku, kde si v síti mezinárodního občerstvení s logem tvořeném žlutou fontánkou na červeném poli dopřáváme pozdní večeři.
Čekání v Mnichově
Do německého Mnichova přijíždíme krátce po páté hodině ráno, ale do zhruba sedmi můžeme dospávat v autobuse. Pak se zvedáme, abychom nedělali řidičům problémy a dopřáli jim nerušený zákonem nařízený odpočinek. Po snídani (realizované v různých pekárnách a kavárnách) a nutné hygieně se pak scházíme v 9:00 před muzeem.
Muzeum
Do muzea jdeme po zakoupení lístků společně. Další sraz je až ve tři odpoledne u autobusu.
Pohledem do informačního letáku muzea jsme zjistili, že zhruba polovina expozicí je zavřená. Ale díky velké výstavní ploše muzea bylo i tak co obdivovat a co si prohlížet.
Většina z nás si muzeum prohlédla a nechala si přibližně dvě hodiny na to, aby se mohla projít městem a dát si oběd.
Návrat domů
Zpět do Prahy před hlavní nádraží dorážíme v rekordním čase: v 19:30.
Doufám, že všichni byli spokojeni a celou cestu, byť místy nepohodlnou díky spaní v autobuse, si užili.
© Jaroslav Reichl, 23. 5. 2022