Prezentace Galerie Odkazy

24 hodin s fyzikou

V sobotu 12. 2. 2005 v 7:45 začíná akce, kterou jsem si vymyslel z několika důvodů. Jednak jsem si chtěl zkusit, zda je možné vydržet 24 hodin v kuse povídat o fyzice, jednak mi přišlo vhodné nějakým důstojným způsobem oslavit Světový rok fyziky, kterým byl rok 2005 vyhlášen. Přesně před 100 lety, v roce 1905, německý fyzik Albert Einstein publikoval tři fyzikální články, které změnily zásadním způsobem další vývoj fyziky:

  1. statistická fyzika - Einstein shrnul do té doby známé poznatky o tzv. Brownově pohybu, který byl původně považován za důkaz organického života (neboť byl pozorován ve vodě na zrnkách pylu z květin). Až později se zjistilo, že se jedná o důkaz neustálého a neuspořádaného pohybu částic kapaliny. Einstein celou situaci popsal matematicky a doplnil i o fyzikální interpretaci.
  2. kvantová fyzika - paradoxně Einstein použil kvantovou hypotézu, kterou formuloval německý fyzik Max Karl Ernst Ludwig Planck (1858 - 1947), pozdější nositel Nobelovy ceny, k vysvětlení fotoelektrického jevu. Po celý zbytek života pak proti kvantové fyzice vystupoval a snažil se nalézt její slabiny. Nelíbil se mu totiž její pravděpodobnostní popis. Dalším paradoxem bylo, že právě za vysvětlení fotoelektrického jevu (a nikoliv za teorii relativity) dostal Einstein v roce 1921 Nobelovu cenu.
  3. teorie relativity - v roce 1905 shrnul základní poznatky o speciální teorii relativity, v níž se omezil na rovnoměrné přímočaré pohyby. Až v roce 1916 publikoval závěry obecné teorie relativity, ve které popisuje nejen pohyby zrychlené, ale dochází k závěru, že tyto zrychlené pohyby jsou ekvivalentní pohybům v gravitačním poli. Teorie relativity připadala ale vědcům dost odvážná, neboť Einstein zbořil některé předsudky (nezávislost plynutí času, neměnnost velikosti rychlosti světla v závislosti na pohybu pozorovatele, …) a proto jí plně uznali až po mnoha letech.

Albert Einstein a jeho teorie

Celá akce tedy nemohla začít jinak než krátkou exkurzí do života a díla Alberta Einsteina. Poté byly nastíněny základní myšlenky speciální, ale i obecné teorie relativity. Pochopitelně jsem se snažil vše popsat tak, aby tomu rozuměli i studenti druhého ročníku, kteří v učebně fyziky převažovali. Základní postuláty teorie přijali více méně bez problémů, i když ten druhý (o konstantní rychlosti světla) se zdál na první pohled nepochopitelný. Možná i proto, že jim (zatím) chybí zkušenost s ostatními částmi fyziky, na základě kterých Einstein svoji teorii vystavěl (hlavně Maxwellova teorie elektromagnetismu). Pak následovalo naznačení odvození vztahu pro dilataci času, po němž nemohl chybět paradox dvojčat. Snad se mi podařilo vysvětlit, že na něm nic paradoxního není …:! Vztah pro kontrakci délek po dilataci času už nepřišel divný nikomu!

Souvislost hmotnosti a energie, což jsou podle Einsteina ekvivalentní veličiny, vzbudila dotazy, ale i údiv. Po výpočtu energie v jednom kousku sušenky, křídy nebo rohlíku ke svačině začali všichni vymýšlet nejrůznější varianty, jak energii skutečně uvolnit. Mladé mozky mají zelenou - třeba se to někomu z nich povede! To jsme ale už plynule přešli k obecné teorii relativity, ve které se dala vysvětlit poměrně jednoduše ekvivalence právě mezi zrychleným pohybem a gravitačním polem. Matematickou stránku jsme museli opominout, neboť povídání o tenzorech by bylo dlouhé (vím, měli jsme před sebou ještě 22 hodin), ale pro studenty děsně otravné! Takže jsme rovnou přešli k závěrům teorie relativity a pohovořili krátce o:
  1. ohybu světla v silném gravitačním poli - díky němuž byla už v roce 1919 potvrzena obecná teorie relativity
  2. černých dírách - závěrečné stádium supertěžkých hvězd, které se gravitačně zhroutí do sebe. Přitom výrazným způsobem změní vlastnosti časoprostoru ve svém okolí.
  3. gravitačních vlnách - vznikajících zejména při obzvláště dramatických událostech ve vesmíru (srážka dvou černých děr, výbuch supernovy, …)
Vše jsem se snažil vysvětlovat názorně na analogiích, které jsem buď někde četl, nebo vymýšlel na místě! Od teorie relativity jsme plynule přešli ke kvantové fyzice - právě proto, že se Einsteinovi podařilo vysvětlit fotoefekt, na kterém je dnes založena řada součástek a technologií. A právě během této části přednášky přišli natočit o naší akci reportáž zaměstnanci TV Praha. Zdrželi se i přes polední pauzu, během které se všichni šli najíst. Jen já to musel vydržet a jít jíst až po dalším bloku.

Deterministický chaos

Povídání o deterministickém chaosu jsem začal připomenutím povídky Raye Bradburyho "Burácení hromu" ze sbírky Kaleidoskop. Autor v ní popsal, jak malá, na první pohled nepatrná změna (zašlápnutí jedné květinky), může vést k dalekosáhlým změnám. A právě to je typické pro jednu část deterministického chaosu: citlivá závislost na počátečních podmínkách, která může vést k naprosto odlišným (a třeba i nepředvídatelným) závěrům. Citlivou závislostí na počátečních podmínkách se zabýval v šedesátých letech dvacátého století americký fyzik Edward Lorenz, který se zabýval studiem počasí a jeho předpovídáním. Vývoj a předpovídání počasí patří mezi jevy, u kterých se citlivá závislost na počátečních podmínkách (tj. přesné naměření velikosti rychlosti proudění vzduchu, teploty vzduchu, stavu jeho znečištění, …) projevuje nejvíce. Chaotické chování vykazuje ale i rovnice , která popisuje vývoj systémů, jejichž změny se projevují na delším časovém období. Typickým příkladem je vývoj zvířecí populace v uzavřeném systému (např. ryby v rybníce): roční přírůstky jsou důležitější než kolísání populace ze dne na den. Pokud se k rovnici přistoupí tak, že funkční hodnota vypočtená pro daný rok se stane výchozí hodnotou pro rok další (tj. vypočtené f(x) se dosadí za x a znovu se vypočte funkční hodnota), pak v závislosti na parametru a začne populace (tj. hodnoty f(x)) oscilovat mezi dvěma, čtyřmi, osmi, … hodnotami. Až pro a=4 se stane systém naprosto chaotickým. Dalším příkladem chaotického chování je fraktální geometrie. Jedná se o studium geometrických útvarů, které se vyznačují tzv. soběpodobností. Takový útvar (řečeno lidově), pak vypadá stejně při pohledu z dálky, z blízka i při studiu pod mikroskopem. Příkladem je třeba květák. Hlava květáku koupená v obchodě má stejný tvar jako "růžička", která se obaluje a pak smaží, ale i jako malinký kousek, který dává hospodyňka do polévky. Jedním z nejznámějším útvarů je tzv. Kochova vločka. Ta vznikne tak, že se strany rovnostranného trojúhelníka rozdělí na třetiny a nad prostřední třetinou se sestrojí opět rovnostranný trojúhelník. Každou vzniklou úsečku opět rozdělíme na třetiny a nad prostřední z nich sestrojíme další rovnostranný trojúhelník. Takto se postupuje stále dál. Při opakování tohoto procesu dojdeme k útvaru, který má konečnou plochu (útvar se celý vejde do kružnice opsané původnímu trojúhelníku), ale nekonečný obvod.
Vzhledem k tomu, že jsem počítal s tím, že tyto přednášky budou značně náročné na psychiku zúčastněných, tak jsem je zařadil na začátek celého programu. Nicméně měl jsem připravené i různé fyzikální hříčky a hrátky. Jednou z nich bylo i …

Fyzikální B*I*N*G*O

B*I*N*G*O je společenská hra určená pro (skoro) libovolný počet hráčů. Ze dvou variant, kterém mám připraveny, jsme si zahráli pochopitelně tu fyzikální. Před vlastní hrou je třeba vytvořit herní plány, kterou budou obsahovat obrázky, které během hry bude vedoucí hry losovat. Vzhledem k tomu, že vytváření herních plánů je věc značně pracná, ale přitom velmi jednoduchá, napsal pro tento účel Martin Všetička ze třídy 03K program, který herní plány generuje. Pravidla, podle kterých jsme hráli, se mohou podle situace přizpůsobit:
  1. Účastníkům hry se rozdají dle zvážení vedoucího hry jeden, dva, … herních plánů.
  2. Do osudí (igelitová taška, klobouk, …) se umístí všechny kartičky s nakreslenými symboly.
  3. Jsou-li hráči připraveni ke hře, začíná vedoucí losovat. Vytáhne z osudí vždy jednu kartičku a oznámí její název. (V případě nejasnosti pak může i ukázat hráčům obrázek, ale hra tím ztrácí na zajímavosti - zejména Fyzikální B*I*N*G*O.)
  4. Pokud hráč najde na svém herním plánu obrázek, jehož jméno vedoucí hry oznámil, vyškrtne jej úhlopříčně na svém herním plánu.
  5. Po vylosování pátého a každého dalšího obrázku hráč kontroluje, zda právě vyškrtávaným obrázkem nedosáhne nějakou pozici na herním plánu. Za pozici je přitom považováno vyškrtání (viz obr. 1 až obr. 6):
    1. prvního celého libovolného svislého sloupce 2000,-
    2. prvního celého libovolného vodorovného řádku 2000,-
    3. úhlopříčky v jednom směru 2000,-
    4. úhlopříčky ve druhém směru 2000,-
    5. osového kříže procházejícího středem herního plánu 2000,-
    6. celého herního plánu 10000,-
    7. Za každou pozici popsanou v bodu 5 získává hráč od vedoucího hry odměnu. V našem případě se jednalo o peníze vytvořené pro účel akce "24 hodin s fyzikou". Pokud získá hráč vyškrtnutím jednoho obrázku nárok na více pozic (např. první vyškrtaný svislý sloupec a první vyškrtaný vodorovný řádek), získává příslušný počet odměn najednou.
    8. Hra končí, dosáhne-li některý z hráčů B*I*N*G*O - tj. pozici z obr. 6. (V případě většího počtu hráčů je možné hrát tak dlouho, dokud B*I*N*G*O nebudou mít dva, tři nebo předem daný počet hráčů.)



Hra se všem zúčastněním zřejmě líbila, což bylo vidět na nešťastných obličejích a hlavně slyšet na nesouhlasném mručení nebo přímo nelibých poznámkách, když byl vylosován obrázek, který se hráčům nehodil.

Elektřina a magnetismus

Chronologicky seřazené významné objevy z oblasti elektřiny a magnetismu doplněné experimenty - to byla náplň na další zhruba dvě hodiny. Snažil jsem se ukázat ty experimenty, které vedly k objevu nových zákonností, formulování nových hypotéz, případně ty, které vyslovené hypotézy potvrdily:
  1. vzájemné elektrostatické působení těles - pomocí Van der Graaffova generátoru, plastovou tyčí třenou hadříkem, indikátoru náboje
  2. elektrostatickou indukci na živých objektech - velice jednoduše jsme přenášeli přes studenty třídy 03K Viktora Adlera a Vaška Matysku "modré" a "červené" náboje
  3. magnetické pole v okolí magnetů - pomocí magnetu a železných pilin lze zviditelnit magnetické pole (magnetické indukční čáry)
  4. Oerstedův pokus - vznik magnetického pole v okolí vodiče, kterým prochází elektrický proud
  5. elektromagnetickou indukci - inverzní jev k Oerstedovu poznatku objevil Faraday: změnou magnetického pole v cívce se v ní indukuje elektrické napětí a začíná procházet elektrický proud
  6. princip elektromotoru - ukázán elektromotor na světlo
  7. výboje v plynech - napětí k výbojovým trubicím bylo přivedeno pomocí Rumkorfova transformátoru, který transformuje napětí ze stejnosměrného zdroje napětí. Stejnosměrné napětí je ale přerušováno, takže na vstup transformátoru přichází časově proměnné napětí, které lze už transformovat.
Zároveň jsem se snažil zmínit i důležitá data ze života jednotlivých významných vědců, kteří se zasloužili o pokrok v dané oblasti fyziky. Celé povídání o elektřině a magnetismu směřovalo k vyvrcholení v podobě Maxwellovy teorie elektromagnetismu, která je popsána čtyřmi vektorovými lineárními parciálními diferenciálními rovnicemi. Tato soustava čtyř vektorových lineárních parciálních diferenciálních rovnic má tvar: Krásné, ne? Otázkou jen zůstává, co znamenají všechny ty uvedené přívlastky! Tak tedy:
vektorové
jsou rovnice proto, že v nich vystupují vektorové fyzikální veličiny , , a
diferenciální
jsou rovnice proto, že v nich vystupují derivace uvedených fyzikálních veličin jak podle času (např. ), tak podle prostorové souřadnice (to je "schováno" v operátorech div - divergence a rot - rotace)
parciální
se vztahuje k derivaci; veličiny a jsou obecně závislé jak na čase, tak na prostorové souřadnici; proto se používá pouze částečná (parciální derivace) - např. částečná derivace podle času:
lineární
jsou rovnice proto, že derivace v nich vystupují pouze v lineárních členech (tj. v rovnicích není nikde derivace na druhou a na vyšší mocninu)
Jejich zápis středoškolákovi mnoho neřekne, nicméně fyzikální podstata by měla být jasná. Rovnice pouze vyjadřují všechny jevy, s nimiž se středoškolák setká, obecně: od Coulombova zákona, přes Ohmův zákon, Kirchhoffovy zákony, Faradayův zákon až k elektromagnetickým vlnám (ty které zprostředkovávají komunikaci např. mezi dvěma mobilními telefony). A to navíc v době, kdy se Maxwell teorií elektromagnetického pole zabýval, nebyly tyto vlny známy. Experimentálně je prokázal až patnáct let po publikování této teorie německý fyzik Heinrich Rudolf Hertz. A co vlastně Maxwellovy rovnice říkají?
  1. - říká, že siločáry elektrického pole začínají a končí v tom místě prostoru, kde je soustředěn elektrický náboj, tedy že zdrojem elektrického pole je náboj
  2. - říká, že magnetické indukční čáry magnetického pole nikde nezačínají a nikde nekončí (jsou to křivky uzavřené). Jinými slovy: neexistují magnetické náboje a magnetické pole je tedy vždy vírové.
  3. - při časové změně magnetického pole je elektrické pole vírové (tj. siločáry jsou uzavřené) a podél vírů je možné naměřit napětí (skutečnost, že při změně magnetického pole lze naměřit napětí pak popisuje Faradayův zákon elektromagnetické indukce)
  4. - teče-li vodičem proud, vzniká kolem vodiče magnetické pole (tj. magnetické pole je vírové) - Oerstedův - Ampérův jev. Jinými slovy: změnou elektrického pole vzniká pole magnetické (tzv. Maxwellův posuvný proud).
V rovnicích představuje elektrickou indukci, magnetickou intenzitu, objemovou hustotu náboje a Maxwellův posuvný proud.

Akustika

Původně jsem chtěl tento blok věnovat audio-vizuální technice a základním principům činnosti jednotlivých přístrojů. Nakonec se povídání omezilo pouze na akustiku. Rozdělili jsme zvuky na:
  1. tóny - závislost intenzity zvuku (okamžité výchylky) na čase je periodická funkce
    1. jednoduché - grafem závislosti intenzity zvuku na čase je sinusoida
    2. složené - grafem závislosti intenzity zvuku na čase je libovolná periodická funkce, ale už ne sinusoida. Jedná se ale o funkci, která je "ze sinusovek složená": ; frekvence je přitom základní frekvence, která určuje výšku tónu, a frekvence (pro celé k větší než 1) jsou frekvence vyšší harmonické určující barvu hlasu
  2. hluky, šumy, …
Rozdíl mezi základní frekvencí a vyššími harmonickými jsem se snažil vysvětlit i názorně ukázat některými pokusy.

Pálí vám to?

Následoval oddychový blok, v němž mohli studenti opět získat nějaké penízky. Inspirací byla soutěž vysílaná na nejmenované televizní stanici. Bohužel tento blok utrpěl díky mojí nesolidní přípravě. Ačkoliv mi doma program, který jsem pro ten účel vytvořil, fungoval spolehlivě, při předvádění ve třídě se ukázalo, že zcela bez problémů není …9! Proto se soutěž rozjížděla dvakrát a program dvakrát zkolaboval. Ale určitou finanční odměnu studenti stihli před definitivním kolapsem systému získat. Princip hry je tento: program náhodně vylosuje slovo, s nímž se současně na obrazovce objeví i jeho bodové ohodnocení: počet písmen násobený 1000 body. Pak se na obrazovce se v předem daných intervalech objevují náhodně vybraná písmenka z daného slova. Každé objevené písmenko sníží celkovou výhru o 1000 bodů. Po celou dobu je přitom na obrazovce nápověda k příslušnému slovu, které se (jak jinak) dotýká fyziky. Pokud hráč ví, o jaké slovo se jedná, stiskne tlačítko a svojí odpověď napíše pomocí klávesnice. Je-li odpověď správná, získává příslušný finanční obnos. Není-li správná, nezískává nic. Ačkoliv se tato část příliš nevydařila, studenti mě nelynčovali …:!

Fyzika kam se podíváš

Fyzika je věda, která popisuje svět, v němž žijeme, snaží se vysvětlit a fyzikálně i matematicky popsat děje, které v něm probíhají, učinit předpovědi chování daných systémů, … Proto jsem nemohl vynechat zapojení fyziky do běžného života. Z fotografií, které jsem pořídil já a zejména studenti třídy 03K, jsem sestavil prezentaci, v níž jsem fotografie komentoval z fyzikálního hlediska. Měl jsem připravena tyto témata:
  1. Fyzika v běžném životě - můj jeden den od ranního vstávání až po večerní ulehnutí zpět do postele
  2. Fyzika o prázdninách - příhody, které se mohou přihodit během prázdninových cest
  3. Fyzika ve sportu - sportovní disciplíny z pohledu fyziky
  4. Fyzika o Vánocích - i příprava Vánoční pohody je přímou aplikací fyzikálních zákonů
      5. Až na poslední, byly předvedeny a okomentovány všechny uvedené prezentace. Zvláště některé z nich se studentům líbily.

Fyzikální cirkus

Pro oživení studentů a zvýšení koncentrace do dalších hodin s fyzikou, byl připraven krátce po půlnoci Fyzikální cirkus, který měl následující program:
  1. podnos, na kterém drží hrneček i po obrácení podnosu o 180 stupňů kolem vodorovné osy
  2. přeměny energie
    1. Peltierův článek - přeměna tepelné energie na energii elektrickou
    2. solární článek - přeměna světelné energie na elektrickou (elektrické napětí)
    3. solární článek a LED - přeměna světelné energie na elektrickou a zpět na světelnou
    4. LASER a LED - přeměna světelné energie na elektrické napětí
    5. elektromagnetická indukce - přeměna kinetické energie pohybujícího se magnetu na energii elektrickou
  3. plazmová lampa s zářivkou - demonstrace výboje ve zředěném plynu a šíření elektromagnetických vln
  4. plyn do zapalovače - přelévání plynu a jeho důkaz hořením, hořící plyn na desce stolu
  5. hořící methan unikající z plastové láhve - důkaz platnosti Archimedova zákona i pro plyny
  6. pokusy s tekutým dusíkem
    1. hadičkou ponořenou do nádoby s tekutým dusíkem dusík stříká ven - vzniká fontána
    2. hadička ponořená do tekutého dusíku zmrzne tak dokonale, že je možné ji rozbít kladivem; hadička se přitom roztříští na spoustu malých kousků
    3. supravodič I. druhu - supravodiče mohou ze svého objemu vytěsnit magnetické pole a potom nad magnetem krásně levitují. Tohoto jevu lze dosáhnout pouze při nízkých teplotách - proto se používá dusík, jehož teplota varu je cca 80 K tj. asi
    4. supravodič II. - u některých supravodičů magnetické pole při nízkých teplotách "vmrzne" do jeho struktury, supravodič se pak chová "jako by měl paměť a pamatoval si, zda se přitahoval nebo odpuzoval"
    5. pouťový balónek I. - při polití nafouknutého (a zavřeného) balónku tekutým dusíkem se výrazně zmenšení jeho objem; dusík totiž ochladí vzduch obsažený uvnitř balónku. Po opětovném ohřátí balónku na pokojovou teplotu se vrátí do původního stavu a experiment lze opakovat.
    6. pouťový balónek II. - balónek lze nafouknout i pomocí dusíku: do balónku vlijeme trochu dusíku a balónek uzavřeme. Jak se dusík odpařuje, balónek se krásně nafukuje.
    7. výbuch krabičky od Kinder vajíčka - do krabičky od hračky, která se ukrývá v Kinder vajíčku, nalijeme trochu dusíku a krabičku uzavřeme. Za krátkou dobu se ozve rána a horní část krabičky (víčko) odletí od zbytku krabičky. Důvodem je opět odpařování dusíku, při kterém se zvětšuje jeho objem a v uzavřené krabičce roste tlak.
    8. "vaření" zmrzliny (komety) - ze šlehačky, práškového kakaa (Granko), čokoládových lupínků a cukru lze uvařit zmrzlinu. Všechny ingredience nalijeme do hrnce a zamícháme. Pak za stálého míchání přiléváme dusík tak dlouho, až směs zmrzne. A zmrzlina je hotová. Fyzikálně se dá vzniklá směs přirovnat ke kometě, která je tvořena ledem, špinavým sněhem a kusy kamenů.
    9. vodní dým - nalitím tekutého dusíku do umyvadla, do kterého přitéká voda, lze vytvořit krásný dým. Jedná se o zkondenzovanou vodní páru - voda se vypařuje při každé teplotě. Je-li ochlazena tekutým dusíkem, který se též odpařuje, vodní pára zpět kondenzuje v drobné kapičky, které pak pozorujeme jako dým.
  7. plynné hélium - ukázka závislosti frekvence zvuku na prostředí, v němž se zvuk šíří; nadýchneme-li se hélia a pak mluvíme, máme hlas posazený o několik tónů výše. Tento jev souvisí s hustotou hélia: velikost rychlosti zvuku je v heliu vyšší než ve vzduchu, což se projeví zvýšením frekvence zvuků.

Promítání filmů

Nejdříve promítl Daniel Lukeš ze třídy 03K film o beztížném stavu, kterého se dosahuje v letadlech. Film předtím řádně okomentoval a vysvětlil. Pak se promítal film Cube2, který byl spíše vázán k matematice, neboť se odehrával ve čtyřdimenzionální hyperkrychli. Řada z nás si přitom odpočinula, někteří dokonce i na několik okamžiků zavřeli oči. Film Cube2 by byl dobrým úvodem pro to, co mělo podle programu následovat dále - tedy pro Matematické hrátky, nicméně nakonec se konal už jen …

Fyzikální kvíz

Součástí kvízu byly otázky z různých oblastí fyziky, na které soutěžící, rozdělení do několika skupinek, odpovídali. Skupinka, která odpověděla správně, získala část hlavolamu (puzzle), který měla složit a říci, o jaký obrázek se jedná a jak souvisí s fyzikou. Hra probíhala poněkud lopotně a unaveně, neboť všichni byli už značně unavení. Nicméně dotáhli jsme jí do závěrečného konce. A to i celkem úspěšně, ačkoliv si jedna skupinka stěžovala, že má těžký obrázek na hádání. Ale i oni nakonec uhodli. Za správně uhodnutý obrázek bylo možné získat opět finanční odměnu, jejíž výše byla závislá na počtu částí obrázků, které měla skupinka při hádání k dispozici.

Rozdělování cen

Po ukončení Fyzikálního kvízu bylo krátce před půl osmou ráno, takže zbýval čas na rozdělení cen podle nasbíraných penízků. Po počátečních nezdarech proběhlo i udílení cen v pohodě a snad se nikdo necítil poškozen.

Ceny věnovaly tyto instituce:

MFF UK Praha (http://www.mff.cuni.cz)
Kvelb Praha s. r. o. (http://www.kvelb.net)
Tom Print Praha (http://www.tomprint.cz)

… závěr

Po rozdání cen jsme se pustili do úklidu místností, v nichž jsme trávili 24 hodin: lavice jsme vrátili na místo, odpadky uklidily do koše a vyrazili na cestu domů. Já osobně jsem byl spokojen a těším se, že něco podobného podnikneme někdy zase. Doufám, že jsem nebyl spokojený sám.

Technické zázemí

Pedagogický dozor: Jaroslav Reichl, Jana Talpová, Dana Spoustová
Fotoreportér: Daniel Burian, Jakub Jansa, David Lajpert, Daniela Marušáková, Václav Matyska, Jana Talpová
Kamera: Ondřej Hoferka, Daniel Lukeš, Martin Žaba
Internetová prezentace: Tomáš Holub, Lukáš Knotek, Jaroslav Reichl